Servác (31): Táta se zlobí, že jsem nedal synovi jméno, jaké chtěl on. Jenže to vážně nešlo...

Nejsem zastáncem toho, že se mají křestní jména v rodině předávat dál a dál. Už jen proto, že mně se to moje nelíbí. Často jsem kvůli němu býval terčem posměchu. Jenže můj pradědeček byl Servác, dědeček také a otec jakbysmet a já se tak ocitl v dost nepříjemné situaci.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (28): Při hádce vykřikl přítel jiné jméno. Díky tomu jsem zjistila, že má poměr s bývalkou

Táta se zlobí, že přeruším rodinnou tradici

Mám tátu vážně rád. Byl pro mě vždycky vzorem. Užili jsme si spolu spoustu legrace a nikdy mě nenechal na holičkách. To, co mě naučil a předal mi, já předám svým dětem. Je jen jedna věc, ve které jsem tátovi nevyhověl. Rozhodl jsem se, že jméno pro našeho syna vybereme s Lenkou sami. Věřil jsem, že to táta pochopí.

Dokud jsme s Lenkou nevěděli, co čekáme, byl v rodině klid. Ve chvíli, kdy domů přinesla fotografii z ultrazvuku a bylo jasné, že budeme mít kluka, rozpoutalo se peklo. ,,Už víte, jak se bude jmenovat?“ zeptala se moje sestra na rodinné sešlosti. ,,To je přece jasné! Bude to Servác junior,“ hlásal táta. My na sebe s Lenkou vrhli pohled, který jasně říkal, že to musíme tátovi říct.

,,Tati, my mu ale asi dáme jiné jméno,“ začal jsem opatrně. ,,Proč jako? Přece neporušíš letitou tradici. Tvůj praděda, děda, já, ty...,“ začal s tou ohranou litanií. ,,No a? My prostě nechceme, aby se tak jmenoval. Líbí se nám Honza a Jakub,“ opáčil jsem a pevně stiskl Lence ruku. ,,Slyšíš to? On mu nechce dát rodinné jméno!“ obrátil se táta rozzuřeně na mámu.

Mohlo by Vás zajímat:

Honza (25): Poznal jsem skvělou dívku. Moc se mi líbí, ale nedokážu překousnout její jméno

Začal říkal vnukovi jiným jménem

,,Vždyť je to tak hezká tradice. Proč ji chcete přerušit?“ vyzvídala mamka. ,,Prostě to chceme po svém. Je na tom něco špatného?“ hájil jsem náš záměr. ,,Je a hodně. To bych od tebe nečekal. To tě přemluvila ona, co?“ durdil se na Lenku. ,,Je to i moje rozhodnutí, tati. Budeš se s tím muset smířit,“ odsekl jsem.

Táta se urazil a až do porodu se mnou nemluvil. My se nakonec rozhodli pro Honzíka. Táta vyměknul a přijel za námi do porodnice. ,,Tak ukažte toho kluka,“ vrazil do dveří. ,,Ježíši, ty jsi krásný, Serváci,“ oslovil ho. ,,Ehm, tati. To je Honzík,“ opravil jsem ho. ,,Tak mu říkejte vy. Já mu budu říkat Servác,“ odbyl mě a dál se s vnukem mazlil.

Oba jsme s Lenkou znejistěli. Po propuštění z porodnice za námi naši zase přijeli. Máma naše rozhodnutí přijala s klidem. Syna oslovovala správně. Jen táta musel vyvádět. ,,Nechápu, jak jsi mi to mohl udělat,“ pošeptal mi stranou. ,,Je to jen jméno. Nemělo by ti to bránit v tom, abys ho miloval,“ reagoval jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Erika (31): Nesnáším jméno svého syna. Nechala jsem se přemluvit, teď toho lituji

Doufá, že druhý syn se bude jmenovat po něm

Táta je paličák, se kterým je těžké hnout. I po těch letech říká Honzíkovi po svém. Ten si na to zvyknul a bere to jako srandu. Můžu tátu tisíckrát prosit, aby mu říkal Honzo, ale nemám šanci. Teď je Lenka podruhé těhotná. Čekáme druhého syna. Táta znovu nastoupil s tím, že teď už to bude Servác.

Nebude. Bude to Jakub. Myslím, že jemu už bude muset říkat pravým jménem. Nemůže přece oba vnuky oslovovat stejně. Já dokonce začal přemýšlet o tom, že bych se také nechal přejmenovat. To už ale riskuji, že se mnou táta do konce života nepromluví.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (28): Jméno pro kluka vybral přítel. Lituji, že jsem to přistoupila, naše dítě bude trpět

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.