Jirka (35): Nejdřív to byla nemoc otce a teď naši rodinu postihla další smutná událost

Jsme od sebe s bratrem pouhé tři roky. Já jsem ten starší, který se snažil své rodiče nikdy nezklamat. Filipovi (32) koluje v žilách divočejší krev a nebylo to s ním vždycky jednoduché.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (69): Celý život jsem si hřál na prsou hady. Synové mě na stáří odložili

Táta onemocněl

Nikdy jsem neměl pocit, že by mezi námi rodiče dělali rozdíly. Vždycky pro nás dva měli stejný metr. Jenže bratr vždy tvrdil opak. Já si myslím, že to dělal proto, že mi věci šly vždycky o trochu líp. Tím bych se nerad nějak vychloubal. Na vině byly nejspíš naše rozdílné povahy. Já jsem klidný introvert, který nemá potřebu být viděn. Zatímco Filip je otevřený extrovert, který se nebojí riskovat.

Myslím si, že jeho život je určitě zábavnější a barevnější než ten můj. Mně stačilo ke štěstí málo. Filip musel cestovat, poznávat kultury, střídat ženy. Já jsem si našel jednu, té jsem věrný. Nejsem žádný kariérista. Teď abych se dostal k tomu podstatnému. Když mi jednoho dne matka volala, že je táta nemocný, zbystřil jsem.

Sedl jsem na první vlak a jel jsem za našima. Filip prohlásil, že tátova rýma a kašel neznamená, že všeho nechá a pojede tam. Jenže jsem otce našel v dost šíleném stavu. Musel okamžitě do nemocnice. Vynadal jsem matce, proč už nevolala sanitku. Sklopila hlavu a řekla: „Znáš tátu, vynadal mi, jakmile jsem vytočila číslo. Nesnáší doktory.“

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (25): I když táta nežil, zlobil se, že s bratrem prodáváme jeho vilu

Postaral jsem se o něj

Táta měl akutní zápal plic. V nemocnici říkali, že jsme přijeli za pět minut dvanáct. Otec dostal antibiotika a vzhledem k jeho věku si ho tam nechali. Jezdil jsem za ním každý den. Filip tam nebyl ani jednou. Když jsem mu volal, že by bylo vhodné, aby tátu navštívil, prohlásil, že když je zaléčený, není to nutné. Dokonce mi řekl, že dělám z komára velblouda.

Po propuštění měl táta nařízený klidový režim. S manželkou Gabčou jsme se domluvili, že se tam na nějaký čas přestěhujeme. Chtěl jsem místo táty zastat roli zahradníka, opraváře a taky toho, kdo podrží mamku. Tátovi se jako na potvoru zápal plic opakovaně vracel. Byl vždy chvíli doma a chvíli v nemocnici. Snažil jsem se jeho i maminku v tom náročném období podporovat, jak nejvíc to šlo. Když už se zdálo, že po skoro ročním přejíždění mezi nemocnicí a domovem bude klid, rodiče mě pozvali na oběd, chtěli mi něco říct.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (27): Vlastní bratr mě napadl a já šla potom na policii. Rodina mě za to odsoudila

Budu dědit sám

Táta mi řekl: „S matkou jsme se rozhodli, že sepíšeme závěť. Až nastane náš konec, všechno podědíš jenom ty. Zachoval ses jako věrný a obětavý syn. Filip nedostane nic.“ Snažil jsem se to rodičům vymluvit. „Filip je prostě ještě mladý kluk, kterému některé věci nedochází,“ hájil jsem ho. Táta na to reagoval: „Tak pak ho tato lekce naučí, jak se má chovat.“

Bylo to jejich rozhodnutí a neměl jsem šanci ho změnit. Nejhorší bylo, když se to dozvěděl Filip. Měli s tátou ostrou výměnu názorů, v níž se otec zmínil, co udělal. Filip mu řekl spoustu ošklivých věcí, a dokonce přijel i za mnou do práce, aby mi vmetl do tváře, že mě nenávidí, protože jsem ho podrazil.

Jsem z toho velmi špatný. Mohl se o tátu postarat stejně jako já. Neudělal to, tak teď si ponese následky. Možná je to moc tvrdé, ale tátovo slovo vždycky platilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (39): Podrazil mě vlastní bratr. V životě mu to neodpustím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.