Jitka (29): Při mém příchodu na svět mě babička proklela. Abych mohla normálně žít, musela jsem se znovu narodit

Nikdy jsem nebyla na nic šikovná a žádný skrytý talent se u mě nikdy neprojevil. Spíš to bylo tak, že než se mi něco podařilo, stálo mě to hodně pokusů a námahy. Matka tvrdí, že za to může babička, která hned po narození pronesla proroctví, že nikdy ničeho nedosáhnu, prý mám v očích, že jsem se neměla narodit. Matka s ní od té doby nepromluvila.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (37): Pomohla jsem jedné paní na ulici, ona mi za to darovala kámen. Od té doby se mi změnil život

Na co sáhnu, to pokazím

Ve škole mi nešlo nic, výtvarná výchova pro mě byla utrpením, nebyla jsem schopna pomalu nic vystřihnout nebo nedej bože něco nakreslit. Z hodin tělocviku jsem měla noční můry, protože udělat kotrmelec nebo přeskočit kozu bylo nad moje síly. Je nejspíš jasné, že jsem se díky tomu stala i oblíbeným terčem různých posměváčků. Tajně jsem doufala, že až přejdu na střední školu, všechno se změní. Opak byl pravdou. I když jsem se na maturitu učila velmi zodpovědně, udělala jsem zkoušku dospělosti až na druhý pokus.

Jakou práci si budu hledat, jsem také nevěděla, protože tím, že mi nic nešlo, jsem neměla páru, co by mě bavilo. Nakonec jsem to zkusila v nedaleké knihovně, protože mi ta práce přišla jednoduchá. Nastoupila jsem zatím jako brigádnice. Měla jsem zařazovat vrácené knihy zpět do regálů a hlídat, kdo je nevrací včas. To, že i zde dokážu napáchat škodu, bylo překvapení i pro mě.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (27): Nevěřila jsem matce, když mi říkala, že každý z nás má svého anděla strážného. Ten můj mi zachránil život

Jednou, když jsem lezla po žebříku do vysoké police, se mi podařilo spadnout, svalit druhý regál, co stál vedle mě, a paní, co šla kolem, spadla se mnou. Měla zlomenou nohu a já letěla na minutu.

Život nemá smysl

S láskou to také nestálo za nic. Žádný muž mě nikdy neoslovil, nikdy mě nikdo někam nepozval, jako kdybych ve světě mužů byla neviditelná. Skoro jsem si začínala myslet, že to, co prohlásila babička po mém narození, je pravda. Matka mi to samozřejmě řekla, protože jsem se ptala, proč spolu nemluví. Měla jsem pocit, že je úplně jedno, co udělám, vždy to skončí špatně. Kamarády jsem také neměla, protože kdo by se chtěl kamarádit s někým, jako jsem já.

Práce jsem střídala docela často, jelikož jsem vždycky něco provedla. Chtěla jsem vystoupit ze stínu vlastní ničemnosti i faktu, že jsem se neměla narodit. Rozhodla jsem se to ukončit.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (50): Manžel přede mnou skrýval mrazivé tajemství. Zjistila jsem to na obyčejném nákupu

Stejně nikomu nebudu chybět, říkala jsem si. Spolykala jsem doma všechny prášky, které jsem našla, zapila je tvrdým alkoholem a modlila se v rychlý konec. Našla mě moje matka, které bylo divné, že jí nezvedám telefon, když jsme byly domluvené, že mi zavolá. V nemocnici mi museli vypumpovat žaludek a ukázalo se, že jsem podvyživená a dehydratovaná. Když mě propustili, cítila jsem se jinak, lépe. Začalo se mi dařit, našla jsem si kluka, ten mi pomohl najít si práci v zahradnictví. Ukázalo se, že mezi rostlinami je moje místo.

Jak to tak vypadá, musela jsem se ,,znovu“ narodit, abych mohla žít normálně.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.