Jitka miluje svého manžela, proto mu nedokáže říct, že neumí vařit. A Patrik sebevědomě připravuje jeden nepoživatelný nedělní oběd za druhým...
Patrika (32) prostě miluju a neumím si představit život bez něj. Dokáže mě rozesmát, utěšit a v posteli je i dnes akční jako v době, kdy jsme spolu začali chodit. Prakticky bych si neměla na co stěžovat. Až na to jeho vaření...
Můj manžel se pustil do vaření
Když jsme spolu začali bydlet, Patrik se zapojil do domácích prací. Byla jsem ráda, že je na to z domu zvyklý a nebude všechno jenom na mně. Užívala jsem si, že když třeba přišel dřív z práce, uklidil celý byt. A já se vrátila do příjemného prostředí. Nevím, jestli je to dnes samozřejmost, ale můj táta tohle nedělal, takže všechno bylo na mamce.
Patrikovo slabé místo byla kuchyně. Na rovinu mi řekl, že vařit neumí a moc ho to neláká. To jsem byla ochotná snést. Jenže po svatbě se v něm něco zlomilo a řekl si, že se to naučí. A jednoho rána mi s vážnou tváří oznámil, že nedělní obědy budou jeho doménou.
V dobré víře jsem ho políbila a řekla, že moc ráda ochutnám, co mi připraví. Zahnal mě zpátky do postele a zakázal mi chodit do kuchyně. Když se kolem poledne ještě jen vrátil z obchodu a složil na zem několik tašek s potravinami, už jsem mírně znervózněla. A pro jistotu jsem tajně schroupala tabulku čokolády.
V kuchyni je úplně marný
Dobře jsem udělala, protože oběd byl v nedohlednu. Patrik mě asi v půl čtvrté slavnostně zavolal do obýváku, kde se na seschlých špagetách povalovaly kousky masa postříkané omáčkou jedovatě zelené barvy. Dokonce k tomu napsal na papírek jakési menu, respektive název pokrmu.
Jméno jídla jsem už zapomněla, ale vím, že vůbec nesouviselo s tím, co je na talíři. Chvíli jsem doufala, že si jenom dělá legraci a určitě vytáhne skutečné jídlo. Jenže řekl, abych si nechala chutnat, a pustil se do své porce. Já si uždibla trochu špaget s omáčkou a měla jsem co dělat, abych to polkla.
Koukala jsem na Patrika, jak s tím bojuje. Ani jemu to moc nechutnalo, ale nenechal se odradit. Vymluvila jsem se na ženské potíže a řekla, že nemám moc pomyšlení na jídlo. Ale pochválila jsem ho. A to jsem asi neměla dělat, protože od té doby jsou nedělní obědy v jeho režii...
Nedokážu mu říct pravdu
Už jsem se smířila s tím, že každou neděli máme nepoživatelný oběd. Beru to jako součást hubnutí, protože toho opravdu nedokážu spořádat moc. Patrik teď má období české kuchyně, takže připravuje pokrmy, které zná snad každý. Ale ne v jeho provedení.
Už jsem mu nabízela, že když ho vaření tak baví, ať se nechá zapsat na nějaký kurz. Ale položertem mi řekl, že by ho tam jenom pokazili... A tak trpím. Nemám to srdce, abych mu řekla pravdu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.