Jitka (31): Vysnila jsem si idylický rodinný život. Realita mě z této představy dokonale vyléčila

Vždycky jsem chtěla děti. Nejlépe aby jich byl plný dům. Už jako malá jsem se starala o mladší kamarádky, jako bych byla jejich maminka. Nemohla jsem se dočkat, až se jí doopravdy stanu. Měla jsem krásné představy o tom, jaký život povedu.

Mohlo by Vás zajímat:

Radek (46): Manželka nestačí na naše syny. Dovolila jim něco, co mi nahání strach

V mých představách neměly únava a stres místo

Viděla jsem se, jak bydlím v útulném domečku se zahradou, kterou bude hlídat velký chlupáč. Za manžela budu mít vysněného prince, který bude jak skvělým taťkou, tak věrným druhem a pomocníkem. Už jsem se těšila na každý okamžik, který jako rodina strávíme spolu.

Jak děti běhají po domě, radují se a já se tetelím blahem nad domácí pohodou.  Únava, stres nebo pocit, že jsem na všechno sama, v mých představách neměly místo. Ty mi ukázala až tvrdá realita.

Po mém boku žije už nějaký ten rok Patrik. Na první pohled sympaťák, kterého nic nerozhází. Naplnil moji představu, co se týče rodinného života. Už po čtyřech letech vztahu jsme čekali dítě. Narodila se nám Anežka, kterou jsem si hned zidealizovala. Bohužel to nešlo podle plánu. Nebylo to sladké miminko, které by se na mě celé dny jen culilo. Byla řvavá, věčně věků protivná. Nic, co by připomínalo rodinnou idylku, se nekonalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (45): Zamilovala jsem se a utekla od manžela a dětí. Po třech letech mi došlo, jaká to byla hloupost

Nic nešlo podle plánu

Nechtěla jsem se ale svých představ vzdát. I přes tíživou únavu jsem chtěla být ve všem dokonalá. Patrikovi jsem každý večer s Anežkou v ruce chystala teplou večeři. Snažila jsem se o to, aby až přijde domů, cítil tu domácí atmosféru a pohodu. Přesně, jako v mých představách.

Čím víc jsem se snažila, tím to bylo horší. Anežka se pořád nad něčím vztekala a Patrik křičel, ať to dítě chvíli neřve. A já? Já se snažila uklidnit a situaci urovnat. Dcera plakala poměrně dost i v noci, takže bylo třeba, abych k ní vstávala. Někdy jsem u ní zůstala ležet na zemi, abych mohla aspoň chvíli spát.

Jednou, když jsem cítila, že si sahám na dno sil, jsem odjela na víkend k mamce. Pomohla mi s malou, já se v klidu najedla a něco málo dospala. Doufala jsem, že i Patrik ten čas nějak využije. Jenže on se celý víkend proválel. ,,To už jste tady?“ vítal nás nemile ve dveřích.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (40): Manželka si prosadila děti, které jsem nechtěl. Stydím se za to, co jsem jí provedl

Nechápu, kde se stala chyba

,,Na, starej se,“ dala jsem mu dceru do ruky a odešla. ,,Kam jdeš? Počkej, co mám dělat?“ volal za mnou, ale já dělala, že ho neslyším. ,,Taky se starej, chlapečku,“ prskala jsem si pod vousy. Celý den jsem se procházela parkem a přemýšlela nad tím, kde se stala chyba. Proč nemám ten krásný domeček a žiji v barabizně, která jen zázrakem nespadla?

Proč je Anežka pořád tak protivná? Proč mi Patrik s ničím nepomůže, proč se celé dny jen valí a dělá, že to dítě není jeho? Zjevně jsem se ke svým představám upnula natolik, že se jich teď nechci vzdát. Postupně mě to ale ničí, protože nežiji život, který jsem si vysnila. Anežku miluji celým srdcem. Jen budu muset hodně zapracovat na tom, abych žila život, jaký chci, ne ten, který musím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (37): Přítelovy dcery mi dělaly ze života peklo. Jak je zkrotit, mi poradil až člověk, od kterého bych to nejmíň čekala

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.