Pavel (40): Manželka si prosadila děti, které jsem nechtěl. Stydím se za to, co jsem jí provedl

,,Vždyť jsme říkali, že děti nechceme,“ zuřil jsem, když mi Jana mávala před nosem pozitivním těhotenským testem. ,,Jak je možné, že jsi v tom, když bereš prášky, krucinál?“ padla mi hlava do dlaní. Hned jsem poznal, že to udělala schválně. A ode mě se teď žádalo, abych se těšil na dítě, které jsem nechtěl.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (34): Hrozně jsem si přál dítě. Kdybych býval věděl, jak to skončí, možná bych vše přehodnotil

Oznámila mi, že čekáme dvojčata

Jana se pořád spokojeně culila, zatímco já zuřil jako tygr. Jenom ta představa, že mi doma běhá dítě, mě děsila. Manželka ale moc dobře věděla, že to pro mě nebude důvod k rozchodu. Já si jen od ní držel odstup. Potřeboval jsem čas na to, abych se na novou životní roli připravil. To, že to nejde, jsem zjistil později.

Na žádném z vyšetření jsem nebyl. Musel jsem si nutně udržet tvář nezlomného Pavla, který se cítil podveden. Janě těhotenství slušelo. Břicho jí rostlo docela rychle, až jsem se párkrát přistihl při myšlence, že se možná na ten přírůstek těším. Už nevím, ve kterém týdnu těhotenství to bylo, ale jednoho dne přišla Jana od doktora z výrazem, který nevěštil nic dobrého.

Podala mi fotku z ultrazvuku a já nejprve nechápal. ,,Dítě, a?“ vracel jsem jí fotku. ,,Podívej se pořádně,“ vyzvala mě. ,,Čekáme dvojčata, kluky,“ dodala a mně se na pár vteřin zastavilo srdce. ,,Tak já nechtěl dítě ani jedno a teď budu mít dvě? To jsi snad udělala naschvál!“ spustil jsem na ni. ,,Doufám, že jsi spokojená.“

Mohlo by Vás zajímat:

Tobiáš (29): Nemám rád své vlastní dítě. Mohou za to okolnosti, za jakých bylo počato

Nebyl jsem u porodu ani se o kluky nestaral

Cítil jsem se tak moc podvedený, že jsem se na žádných přípravách nepodílel. Chodil jsem domů nasupený s vidinou nejisté budoucnosti. Termín porodu se blížil a mě se zmocňovala panika. Do nemocnice jsem Janu odvezl, ale u porodu jsem nebyl. Narodili se nám dva zdraví kluci. Ondra a Kubík se měli pěkně k světu.

Janě dal porod zabrat, ale mě to neobměkčilo. Neměl jsem v plánu jí s dětmi pomáhat. Musela poznat pachuť toho, co provedla. Po návratu z porodnice jsme měli doma cirkus. Kluci spali každý jinak a měli jiné potřeby při kojení. Společné měli jen jedno. Břišní koliku, kvůli níž řvali snad pořád. V noci k nim Jana vstávala co hodinu. Někdy nešla ani spát.

První týdny jsem ji v tom nechával. Jednou přišla, že už nemůže a potřebuje se aspoň jednou vyspat. Odstříkala mléko a já měl službu. Byla to nejdelší noc mého života. Neměl jsem v plánu, že bych jí ještě někdy vyhověl. Ti dva mě odrovnali.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (31): Manžel tvrdí, že péče o dítě je výhradně věcí ženy. Nemám žádný život

Manželka se málem sesypala

Proto jsem si dál vedl svůj život. Nezměnil jsem na něm vůbec nic. Stále jsem opakoval: ,,Já děti nechtěl, takže se mě to netýká.“ Roky plynuly a z kluků rostli čím dál větší rošťáci. Jana byla strhaná, unavená a velmi často podrážděná. Když jim bylo kolem dva a půl roku, Jana to nezvládla.

Ti dva pořád něco vymýšleli. Mazali krém po stěně, házeli věcmi a neustále pištěli. Doma byl neustále nepořádek a zmatek. A tehdy jsem otevřel oči. Našel jsem totiž zoufalou Janu, jak sedí v komoře a brečí. Kluci mezitím házeli autíčka do záchodu. Jana mě objala a prosila, abych jí pomohl. Byla na dně. Já se styděl, protože jsem přes dva roky nedělal doma vůbec nic. Chybělo málo a Jana by se sesypala úplně. Dnes máme práci rozdělenou. Dokonce i noční směny, takže i Jana se může občas vyspat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (35): O děti jsem nikdy nestála. Teď, když je máme, jsem z nich akorát na nervy

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.