Julie (26): V dětství jsme se s kamarádkou z legrace pokrevně spojily. Od té doby, co zemřela, jsem měla děsivé sny

S Rozárkou jsme se znaly de facto od miminek. Naše maminky totiž porodily jen pár minut po sobě a skamarádily se na pokoji pro šestinedělky.

Mohlo by Vás zajímat:

Zbyněk (19): Auto z bazaru nebylo zcela obyčejné. Mělo skrytou moc, která mě ochránila

Kamarádství, dokud nás smrt nerozdělí

Díky tomu jsme společně vyrůstaly, chodily do jedné školky i školy a trávily spolu veškerý volný čas. Byly jsme zkrátka jako sestry. Nikoho jiného jsme mezi sebe nepustily.

V pubertě nás napadlo, že bychom své přátelství mohly stvrdit krví. Jedno podzimní odpoledne jsme se za tím účelem sešly u nás doma. Nožíkem jsme si nařízly kůži pod zápěstím, dokud neteklo trochu krve. Pak jsme k sobě rány přiložily a řekly jsme: „Kamarádství na celý život, rozdělí nás až smrt.“

Už si přesně nepamatuji, kdo to vymyslel a proč. Od té doby jsme ale měly pocit, že k sobě patříme. Do dneška mám na tom místě malou jizvu.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (29): Když je člověk dospělý, některým věcem zkrátka nevěří. Díky své dceři se na svět dívám jinak

Rozárka byla na místě mrtvá

Život plynul dál. Obě jsme si našly zaměstnání a po čase i partnery. Měly jsme strach, aby se poté naše cesty definitivně nerozdělily, a tak jsme si hledaly bydlení blízko u sebe. Nakonec se povedlo sehnat byty přes ulici.

Když jsme oslavily 25. narozeniny, čekal mě šok. Rozárie se jednou v noci při přecházení ulice špatně rozhlédla a srazilo ji auto. Byla na místě mrtvá. I teď, když píši tyto řádky, jsem pořád otřesená. Už se s ní nikdy nezasměji, už nikdy nezajdeme jen tak na kávu.

V tu noc, kdy tragicky zahynula, mě hrozně bolela „naše“ jizva na zápěstí. Možná to někomu bude znít neuvěřitelně. I já jsem se snažila sama sobě namluvit, že to není možné.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (31): Stalo se neštěstí a já jsem ztratila přítele. Nemohla jsem se s ním ani rozloučit

Skoro rok mě pronásledoval stejný sen

Můj život se ze dne na den radikálně změnil. Uzavřela jsem se do sebe. O Rozárce se mi každou noc zdálo. Ve snu jsem pořád měla před sebou tu osudnou nehodu.

Sice jsem u ní nebyla, ale obraz byl celkem jasný. Rozárka se v rychlosti rozhlédla a vešla do vozovky. Pak přišel silný náraz. V ten moment mě probudila urputná bolest zápěstí. Někdy měla jizva dokonce podivnou barvu.

Skoro rok mě ten sen pronásledoval. Pociťovala jsem stále stejnou bolest. Jak na duši, tak na ruce. Matka si myslela, že bych měla vyhledat odbornou pomoc. Já se ale obávala, že je v tom něco víc. Koneckonců, potvrdila mi to nedávna příhoda.

Abych se se situací lépe smířila, rozhodla jsem se, že zkusím přejít ulici, kde Rozárie zemřela. Šla jsem tam také v noci. Dlouho jsem stála na místě, pak jsem se zhluboka nadechla a vykročila. Ucítila jsem velikou úlevu. Podívala jsem se na jizvu a ta na pár vteřin zrudla. Od té doby se mi ten sen nezdál a jizva zabolí zřídkakdy.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (31): Syn si od útlého věku brouká tón jedné písně. Šokovalo mě, když mi řekl, kde ji slyšel

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.