Katka má už od začátku pocit, že ji tchyně nemá ráda a dělá všechno pro to, aby syn zůstal u ní. Byla také proti svatbě. Katka se snaží manželovi otevřít oči, ale ten její názor nesdílí. Jak z této situace vybruslit co nejlépe?
Tchyně Bohunka (65) se mi nezdála už od samého začátku. Jasně jsem vnímala, jak na Mirkovi (29) visí. Ten mi tvrdil, že mají jen dobrý vztah. Já to ale vidím jinak. Tchyně si k sobě syna pořád volá a vymýšlí si nesmysly. A to jen proto, aby byl víc s ní, než se mnou. Zajímalo by mě, jak se taková situace řeší.
Tchyně nám rozmlouvala svatbu
Když jsme s Mirkem oznámili, že se chceme vzít, hádejte, kdo byl proti. „A vždyť jste ještě mladí. Nemáte kam spěchat," reagovala Bohunka na svatební oznámení. „My se ale chceme vzít," štěkla jsem po ní tenkrát. Přísně si mě změřila a já věděla, že mě čeká boj. I nadále se snažila svatbě zabránit, ale neměla šanci uspět.
Mirek se prostě chtěl ženit, já jsem se chtěla vdávat. Tchyně nám na svatbě brečela, jako kdyby byla na pohřbu. Ve mně se probudila čirá nenávist. Ona mě neměla ráda už od prvního setkání. Myslím si, že nejde ani tak o mě, jako o to, že jí někdo bere syna. Dokud jsme nebyli svoji, Mirek totiž bydlel u máti. Prý to tak bylo nejlepší.
Já trvala na tom, abychom bydleli spolu. A ideálně hodně daleko od tchyně. To jsem si samozřejmě nechala pro sebe. Těsně po svatbě to celé začalo. Tchyně čas od času zavolala, že jí doma něco nefunguje. Mirek všeho nechal a jel za matkou. Dokud to nebylo příliš často, mlčela jsem. Jenže teď se celá situace zhoršila.
Tchyně chce syna jen pro sebe
„Co to bylo tentokrát?" ptala jsem se posměšně, když se manžel vrátil od matky. „Vodní kámen," odvětil. „A kvůli tomu jsi tam musel přespat?" pronesla jsem podrážděně. „Znáš mámu. Udělala mi večeři, pak mi otevřela pivo a bylo vymalováno," popisoval situaci. „Aha. Kdybys zavolal, já bych pro tebe přijela," dodala jsem, ale to už mlčel.
Tchyně vyloženě vymýšlí blbiny, aby tam toho Mirka nahnala. Zjevně už jí došly spotřebiče, takže si začala vymýšlet nemoci. Měla úpal, úžeh, zánět ucha a celkové vyčerpání. Mirkova návštěva se nikdy neobejde bez přespání. A mě dochází trpělivost. Vytáčí mě i fakt, že to Míra musí vidět, ale přesto skáče podle ní.
„Je ti jasný, o co jí jde?" zeptala jsem se, když se nedávno vrátil od tchyně. „Ale jdi ty. Máma je prostě sama. Dům je starý a ona vlastně taky. Nikoho jiného nemá," hájil ji. „Seš u ní víc než tady. Bere taky někdo ohledy na mě?" rozjela jsem debatu. A Mirek toho využil. „Když jsme u té matky," začal opatrně. „Ptala se, jestli se k ní nechceme nastěhovat...“ A mě málem bouchla hlava.
Potřebuji situaci s tchyní vyřešit
„Ona by mě tam nesnesla. Prosím tě, co je to zase za divadlo?" rozčilovala jsem se. „Nebo ona sem..." dodal. „Tvoje máma? A sem? Nikdy!" rozhodla jsem se ve vteřině. „Tak o to jí jde. Nacpat se dám do života? To nesmíš dovolit," uhodila jsem na něj. „V tom případě tam prostě musím jezdit," ukončil debatu.
Tchyně chce mít Mirka jen pro sebe. O ničem jiném to není. Pokud si ji pustím do bytu, věřím, že mě dokáže vyštvat. Pokud půjdeme my k ní, budeme jí sloužit. A to také odmítám. Takže co mi zbývá? Nic. Čekat a doufat. Časem chceme mít děti, ale copak to půjde? Mirek bude pořád u matky a my tady budeme sami. Kdyby mi tak někdo poradil, co se s tím dá dělat. Budu za to neskonale vděčná.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.