Pavlína si našla muže, který je jejím přesný opakem. Je vzdělaný a pochází z dobrých poměrů. Kupodivu se skvěle doplňují a vztah jim klape. Jinak to ale vidí budoucí tchyně. Dává Pavlíně jasně najevo, že pro jejího syna není dost dobrá.
Mám pár měsíců před svatbou a měla bych být šťastná. Místo toho zažívám pocity strachu a nejistoty. Rodina mého budoucího manžela mě nemá ráda a já si nejsem jistá, jestli s tím dokážu žít. Nebojí se mi totiž říct, že pro jejich syna nejsem dost dobrá.
Našla jsem si přesný opak sebe
Dalibor (30) je můj protiklad. On je vysoce vzdělaný člověk, zatímco já mám jen učňák. On má život dopředu naplánovaný, kdežto já žiji ze dne na den. Mám ráda bezprostřednost a nerada předstírám. Dalibor pochází z bohaté a vzdělané rodiny, která si na své jméno potrpí. Já do jejich spolku příliš nezapadám.
Pocházím z malé vesnice na okraji Svitav. Jako dítě jsem koukala dědovi pod ruce, když zabíjel králíka na nedělní oběd. Dalibor v podobném věku chodil na prestižní školu. Rodina na něj měla už od útlého věku vysoké nároky. Musel domů nosit jen samé jedničky. Nikdy se nemohl spokojit s málem. Já byla vychovávaná ve zcela jiném duchu.
Našim nešlo o nic jiného, než abych byla zdravá a šťastná. Mám na dětství skutečně krásné vzpomínky. Mám tolik zážitků, že by to vydalo na knihu. Přestože jsem obyčejná holka a Dalibor doktor na úrovni, naše cesty se střetly. Ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují. My dva se totiž skvěle doplňujeme a vlastně se od sebe i tak trochu učíme.
Přítelova matka mnou pohrdá
Dalibor díky mně přestal brát věci tak vážně a trochu se uvolnil. Přestal žít podle diáře a pustil emoce z uzdy. Já se díky němu zase trochu naučila té disciplíně a distingovanému chování. Zapadli jsme do sebe jako skládačka. Když po čase přišla otázka seznámení s rodiči, Dalibor mi narovinu řekl, že jeho rodina je víc než povrchní.
„Oni dávají hrozně na první dojem. A také na vzdělání a společenské postavení. Tak jen abys věděla," poodkryl tvář své rodiny. „Neboj, umím být slušná, když na to přijde," smála jsem se. Když jsme přijeli k honosné vile, znejistěla jsem. Jeho máti vyšla ven s nosem nahoru a já vytušila, že to bude horší, než Dalibor naznačoval. Nejdřív si mě změřila přísným pohledem. Na podání ruky nedošlo.
U oběda nás obsluhovala jejich hospodyňka. Daliborova matka se tvářila dost nadřazeně. Když došlo na otázku mého vzdělání, málem se polila vínem. „Prosím? Vy jste prodavačka obuvi?" žasla. „No tak, Dalibore, to snad nemůžeš myslet vážně," obrátila se na něj. „Mami, na tom snad nezáleží," krotil ji. „To se pleteš. Záleží na tom. A to hodně," prskla.
Podle budoucí tchyně nejsem dost dobrá
„Co tomu řeknou lidé? Že náš vzdělaný syn, doktor, chodí s nickou?" pohlédla na mě. Dalibor mě pod stolem pohladil. Zjevně na znamení, abych to ustála. Nebylo lehké být další dvě hodiny u zpovědi. Vytáhla ze mě rodinné poměry, vzdělání mých rodičů, i to, kolik beru. Odcházela jsem zcela vycucnutá a bez sebevědomí.
Dalibor se mi za ni snad tisíckrát omlouval, ale mé pocity tím nezahnal. Po nějakém čase jsem to vypustila z hlavy. Jenže teď, když mě požádal o ruku a co nevidět se máme brát, mám strach. Budoucí tchyně s tchánem mi dávají jasně najevo, že mě do rodiny nechtějí. A pokud do ní vstoupím, zažiju muka. Dalibor trvá na svém, ale já nevím, jestli dokážu být po zbytek života ta, na kterou si jeho rodina ukazuje prstem. Tchyně mi do očí řekla, že pro jejího syna nejsem dost dobrá. A to prostě bolí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.