Kamila (18): Nechápala jsem, odkud se bere matčina nenávist ke mně. Dokud mi neřekla otřesný příběh mého početí

Můj vztah s matkou byl vždycky chladný a to je možná ještě slabé slovo. Nikdy jsem nechápala, čím jsem se provinila. Pravdu jsem se dozvěděla teprve nedávno. Musela jsem kvůli tomu vyhledat odbornou pomoc.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (34): Netušila jsem, jak velký problém má přítelova matka. Dokud jsme s ní nezačali bydlet

Matčinu roli zastávala babička

Kdybych měla zhodnotit svoje dětství, tak zásadní roli v něm hrála moje babička Míla. U ní jsem trávila víc času než doma. To ona byla u toho, když jsem šla poprvé do školky. To ona se mnou seděla první den ve školní lavici. Za ní jsem šla, když mě přepadl smutek. Vždycky pro mě měla pochopení a dokázala mě utěšit.

K matce jsem jezdila maximálně dvakrát do měsíce a nebyly to hezky strávené dny. Matka byla zlá, nenávistná. Jako bych jí byla na obtíž. Někdy jsem se jí dokonce bála. O její lásku a dotyky jsem se ani neprosila, protože jsem dopředu věděla, že se jich nedočkám. Vlastně vždycky, když jsem se vracela k Míle, byla jsem za to ráda.

Když jsem povyrostla, zeptala jsem se babičky, proč je na mě matka tak zlá. Vyhýbala se odpovědi. Nakonec mi doporučila, abych se na to zeptala přímo své matky. Do toho se mi zrovna dvakrát nechtělo. Strach, že mi vynadá za moji zvědavost, byl obrovský.

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (37): Cítím se jako špatná matka. Nedokázala jsem dát život dalšímu dítěti

Matka mi vyprávěla otřesný příběh

Jednou, když byla matka v dobrém rozmaru, jsem se přeci jen odvážila. ,,Mami, proč mě vlastně nemáš ráda?“ vznesla jsem dotaz a doufala, že nedostanu pár facek. Matka kupodivu reagovala klidně. ,,Už je ti dost na to, abys to pochopila,“ odvětila. ,,Jako mladá holka jsem se jednou vracela z diskotéky. Bolela mě hlava, takže jsem zamířila domů dřív než ostatní. Šla jsem přes park, kudy jsem chodívala denně. Zhruba deset minut cesty od domova se to stalo,“ začala své vyprávění.

,,Co se stalo?“ dychtila jsem po pokračování. ,,Z křoví na mě vyskočil muž. Do tváře jsem mu neviděla. Znásilnil mě,“ pronesla do ticha a začaly jí téct slzy. ,,Bylo mi osmnáct. Nikdy jsem nikomu neřekla, co se stalo. Jen svojí mamce, tvojí babičce,“ dodala.

V patnácti jsem věděla, co znásilnění znamená. Matka si utřela slzy a pokračovala: ,,No a za dva měsíce jsem zjistila, že jsem těhotná. Nebylo pro mě lehké porodit dítě, které vzniklo takto děsivým způsobem.“ Sama jsem tu informaci musela zpracovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (31): Matka mi vyčítá, že jsem nekojila. Jsem prý neschopná a sobecká

Od té doby se spolu nestýkáme

,,Myslela jsem si, že to zvládnu,“ pokračovala matka. ,,Interrupce tehdy nebyla na denním pořádku jako dnes. Jenže po porodu jsem dostala šílené deprese. Brala jsem tě jako vetřelce. Mateřské pudy se ve mně neprobudily. Začala jsem tě z celé duše nenávidět,“ špitla a mně se udělalo zle. ,,Copak já můžu za to, za jakých okolností jsem byla počatá?“ vyštěkla jsem na matku.

,,Snaž se mě pochopit. Prostě jsem tě nedokázala milovat. Bohužel ani dnes to nedokážu. Denně se za to proklínám. Nejde to změnit. Promiň,“ hlesla a já utekla. Od toho dne se s matkou nestýkáme. Musela jsem vyhledat pomoc psychologa. Dokud babička žila, bydlely jsme spolu. Už je bohužel po smrti. Musím začít znovu. Možná by vážně bylo lepší, kdybych se nenarodila. Bude mě vůbec ještě někdo mít rád?

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (24): Nechtěné dítě jsem dala k adopci. Okolí mě týrá svými předsudky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.