Martina porodila dvě krásné děti. Bohužel jí ale nebylo přáno a ani jedno z nich pořádně nekojila. Její matka to nesla velmi těžce. Obouvala se do Martiny, že je neschopná a do budoucna zadělala dětem na zdravotní problémy.
Je mnoho věcí, které se dopředu naplánovat nedají. Já si například moc přála, abych jednou mohla kojit své děti.
Neměla jsem dostatek mléka
S manželem Danem (35) jsme chtěli děti dvě. Nejlépe holku a kluka. I když ani to se nedá naplánovat, měli jsme štěstí. Když nám u prvního dítěte řekli, že to bude holka, oba jsme se radovali. Nic jsme neponechali náhodě a chodili na všechny předporodní kurzy. Tam jsem se dozvěděla, co je třeba dělat, kdyby nastal problém s laktací.
Doufala jsem, že to nebude můj případ. Ačkoliv jsem si celou dobu myslela, že budu rodit přirozeně, osud tomu chtěl jinak. Anežka se tlačila místo dolů nahoru a mě tím ohrožovala na životě. Po osmi hodinách kontrakcí jsem už byla zcela vysílena. Když mi doktor řekl, že jsem se otevřela sotva na jeden prst, padala jsem do mdlob.
Řešil se akutní císařský řez. Nebylo zbytí. Anežka byla pořádně velké mimino, ale díky bohu zdravá. Už od prvního dne jsem měla problémy s kojením. Anežka pořád hladově plakala a mně neteklo mlíčko. Ještě v porodnici mi sestry z dětského pomáhaly, ale doma už jsem na to byla sama. Zkoušela jsem všechno možné. Když Anežka začala ubírat na váze, lekla jsem.
Matka mě považovala za neschopnou
Pediatrička mi dala vizitku na skvělou laktační poradkyni, ale současně se zmínila o tom, že můžeme nasadit umělé mléko. Já nechtěla trápit ani jednu z nás. Dva měsíce bezesných nocí mě vyčerpaly natolik, že jsme najeli na umělé mléko. Anežka vrněla jako koťátko a já nebyla v nervech.
Čekala nás návštěva u mé matky. Ta málem dostala infarkt, když viděla, že nekojím. ,,Co jsi to za matku? Proč nekojíš?“ zhrozila se. ,,Mami, prostě to nešlo,“ informovala jsem ji s Anežkou v náručí. ,,Já odkojila tři děti a ty ses vzdala hned na začátku? To jsi mě teda zklamala,“ přilévala olej do ohně. Já ale neměla sílu se s ní přít.
Matku to ovšem hodně žralo, takže mi neustále dávala najevo, jak jsem neschopná a sobecká. ,,To bude Anežka pořád nemocná. Nebude mít imunitu. V tom umělém mléku není nic výživného,“ vyčetla mi například. ,,Mami, už to neřeš. Já už laktaci rozjíždět nebudu. Tak se s tím smiř,“ vyzvala jsem ji. Ta jen kroutila hlavou.
Ani s druhým dítětem jsem ji nepotěšila
Za dva a půl roku se mi narodil syn Honzík. Jeho příchod na svět byl velmi podobný tomu Anežčinu. Zdlouhavé kontrakce, nulové otvírání. Čekal mě další císař. A matka si znovu neodpustila svoje moudro. ,,Doufám, že tentokrát to nepokazíš a budeš kojit. Aby bylo zdravé aspoň jedno dítě,“ uzemnila mě, jako bych to mohla ovlivnit.
Ani u Honzíka mi nebylo přáno. Mléka bylo málo a on měl pořád hlad. Něco ze mě občas vysál, ale nestačilo to. Opět jsem se po dvou měsících rozhodla pro umělé mléko, z čehož byla matka zralá na Bohnice. ,,To snad nemyslíš vážně! Ani jeho nebudeš kojit? Vždyť na tom nic není,“ prohlásila povýšeně.
Odmítala jsem se hájit. Blbé ale bylo, že děti pořád marodily. Co dva měsíce měly rýmu a kašel. Hlavně když Anežka nastoupila do školky. Hádejte, kdo si na mně znovu smlsnul?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.