Kamila (23): Když mi zemřel pes, myslela jsem, že už se nikdy nesetkáme. Osud mi ale přichystal milé překvapení

Když mi zemřel Bas, byla jsem z toho velmi smutná. Žil se mnou neuvěřitelných osmnáct let. Jednalo se o prachobyčejného vořecha, ale pro mě byl vším. Po jeho odchodu jsem si řekla, že už si psa nikdy nepořídím. Když se ke mně jednoho dne na ulici zničehonic přidal černý hafan, zželelo se mi ho a vzala jsem si ho k sobě.

Mohlo by Vás zajímat:

Patricie (23): Psí přítel mě neopustil ani po smrti. Stále je mým osobním strážcem

Bas byl roky můj nejlepší přítel

Base jsem dostala k pátým narozeninám. Naši mi věnovali krabici a když z ní vylezla malá chlupatá potvůrka, ihned jsem si ji zamilovala. Bas byl učenlivý malý rošťák. Zatímco ostatní děti chodily na hřiště, já učila Base novým povelům. Rychle se z něj stal disciplinovaný pes. Byl to můj nejlepší přítel.

Když se naši doma hádali, vždycky se ke mně schoulil a jako by se mě snažil utěšit. Když jsem se vracela ze školy, čekal u dveří a vítal mě. I když nemluvil, měla jsem častokrát pocit, že rozumí tomu, co říkám.

Vydržel se mnou úctyhodných osmnáct let. Když už byl hodně starý a nemocný, bylo mi jasné, že se blíží jeho konec. Ke konci svých dní už jen ležel v pelechu. Kdykoliv jsem šla kolem, alespoň zavrtěl ocáskem. Umřel ve spánku a s někým, kdo ho doopravdy zbožňoval. Po jeho odchodu jsem se zařekla, že už si psa nikdy nepořídím.

Mohlo by Vás zajímat:

Madlenka (23): Den po smrti psího přítele jsem zažila něco stěží uvěřitelného. Lépe se mi teď ale spí

Tři dny po jeho smrti se ke mně připojil neznámý pes

Pohřbili jsme ho u rodičů na zahradě. Tam to měl ze všech míst na světě nejraději. Už třetí den po jeho odchodu se mi stala velmi zvláštní věc. Cestou z práce se ke mně připojil neznámý černý pes. ,,Jdi pryč, jdi,“ odháněla jsem ho. Pes se ale nenechal. Sedl si mi k noze a věrně se mi díval do očí.

Ten pohled jsem dobře znala. Aniž bych mu dala povel, aby šel se mnou, prostě se zvedl a šel. Dokonce několik kroků přede mnou, jako by věděl, kde bydlím. Nechala jsem ho schválně najít dveře našeho domu. Běžel k nim a radostně štěkal. Po otevření dveří vběhl dovnitř a choval se, jako by tam byl doma.

Po Basovi jsem měla ještě pelíšek. Lehl si do něj úplně stejně, jak to dělával Bas. ,,Ty jsi mi ale pošuk,“ zasmála jsem se. Neznámý pes vzápětí doběhl zpátky do chodby a čumákem strkal do obojku a vodítka, co používal Bas. ,,Chceš jít ven?“ zeptala jsem se a pes radostně zaštěkal. Táhl mě do lesa, kam jsem chodila se svým zesnulým psíkem.

Mohlo by Vás zajímat:

Brigita (27): Přítel mě varoval před bláznivou tetou, ale já u ní také viděla přízrak velkého černého psa

Duše zesnulého psa se přišla rozloučit

Podvědomě jsem cítila, že ten pes není jen tak obyčejný. Když mě dovedl k vyhlídce, kam jsme s Basem chodili, skoro jsem uvěřila, že jde o jedno a totéž zvíře. Bez ohledu na to, že každý vypadal jinak. Odpoledne jsme strávili u vyhlídky. Pes byl přítulný a pořád se dožadoval pohlazení. Když se setmělo, začal vyvádět a chtěl zpátky.

Když jsme došli domů, nechal se podrbat a poté ulehl do pelechu. Se smíšenými pocity jsem zamířila na kutě a přemýšlela, kde se ten pes vzal. Ráno už jsem ho nenašla. V pelechu nebyl. Dveře od domu ale byly zamčené, takže neměl jak utéct. Máma mi dokonce tvrdila, že asi blouzním, že u nás žádný pes nikdy nebyl. Šla se v noci napít a pelech byl prázdný. Je dost dobře možné, že šlo jen o nějakou formu posledního rozloučení mého Base.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (24): V lese jsme spatřily dávno ztraceného chlapce. I po smrti je zoufalý a volá o pomoc

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.