Kamila (24): S naším domem nebylo něco v pořádku. Až v sedmnácti mi mamka prozradila, co za tím vězí

Příběh, který vám budu vyprávět, je o někom, koho jsem vlastně ani neznala. Mamka měla kdysi přítele, který tragicky zahynul. Dodnes bydlíme v jeho domě a já mám pocit, že je pořád s námi. Jako by mamku hlídal.

Mohlo by Vás zajímat:

Otýlie (35): Děda tvrdil, že máme ve sklepě ducha německého vojáka. Pravdu jsem měla okusit na vlastní kůži

Mamce v mládí zemřela její velká láska

Petr byl podle mámy ten nejhodnější člověk pod sluncem. Vždy, když o něm mluví, je patrné, jak moc ho milovala. Bohužel je znát i to, jak moc jí chybí a lituje jeho ztraceného života. Zemřel nešťastnou náhodou během výkonu své práce. Při zateplování jednoho domu spadl z lešení tak nešikovně, že mu nebylo pomoci.

O pár let později si máma našla mého otce, který je dnes bůhvíkde. Poté, co zjistil, že čekají dítě, vzal do zaječích. Mamka jeho odchodu nelitovala, nijak zvlášť ho nemilovala. Starala se o mě a zůstala bydlet v domě své první lásky. Je to zvláštní stavení.

Zvenku působí chladně a nebezpečně, ale jakmile vejdete dovnitř, padne na vás láska. Je cítit prostě všude. Petr byl podle fotek i krásný chlap. Když mi byly asi čtyři roky, měla jsem pocit, že sem tam vidím v domě zvláštní stín. Nebyl ale černý, spíše takový špinavě bílý. Občas jsem ho honila, ale byl mnohem rychlejší.

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (32): Ve snu se mi zjevila zesnulá maminka. Přišla mě varovat před hrozícím nebezpečím

Začala jsem si všímat věcí, které se v domě děly

S přibývajícím věkem jsem ho vnímala mnohem víc. Často jsem slýchávala podivné zvuky. Zahlédla stín, který měl siluetu člověka. Jednou, a to si pamatuji, jako by to bylo včera, se zničehonic rozsvítila všechna světla v domě, a pak všechna naráz zase zhasla. Vypadalo to jako znamení. Zatímco já se bála, z mamky vyzařoval klid.

Kdy mi došlo, že mi mamka něco tají, bylo jednou v noci. Chtělo se mi na záchod a jak jsem šla kolem ložnice, kde spala mamka, zaslechla jsem ji mluvit ze spaní. Zastavila jsem se a poslouchala. ,,Nemůžeš sem pořád takhle chodit. Kamila se bojí, Petře,“ mumlala máma.

,,Petře?“ pronesla jsem šeptem. Ona s ním mluvila ze spaní? Rozhovor ale působil velmi reálně. Vyprávěla mu, co ten den dělala, a nezapomněla mu říct, jak moc ho pořád miluje. Když jsem se jí druhý den ptala, jen se smála, ale nic víc mi neřekla. Její noční rozhovory s Petrem se ale opakovaly. Někdy jsem se vzbudila jenom proto, abych je mohla slyšet.

Mohlo by Vás zajímat:

Barča (36): Tchyně slíbila, že se po smrti přijde podívat na vnučku. Pak se jednou o půlnoci stalo něco mimořádného

Petr s námi žije i po smrti

Začala jsem díky tomu ještě intenzivněji vnímat ty podivnosti, které se doma děly. Samovolně pouštěné rádio, blikající žárovky a to hlavně ve chvíli, kdy šla mamka kolem. Oni dva spolu nějakým způsobem komunikovali. Když mi bylo sedmnáct, mamka mi řekla pravdu. Předem mě prosila, abych se jí nesmála.

,,Víš, co Petr zemřel, mluvíme spolu. Občas mi přijde do snů a my jsme celou noc spolu. Tam ubíhá čas jinak. Někdy rozsvěcí světla. Je to naše znamení, že je tady. Zkrátka a dobře, Petr tu s námi žije dál,“ vysvětlila mi. Dávalo to smysl. Všechno, co jsem stihla vypozorovat, sedělo přesně na to, že máme doma ducha.

Když vím, že je to duch člověka, kterého mamka tolik milovala, nebojím se. Obecně si myslím, že se duchů bát nemusíme, pokud jim nechce škodit. A to není náš případ.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (20): Naše tajné místo mi prozradilo, že milovaná babička nade mnou bdí i po smrti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.