Kamilu by ani ve snu nenapadlo, že její manžel má poměr. A co hůř, že má nemanželské dítě. Bez okolků se jí přiznal dva týdny před Vánocemi. Sbalil si kufry a jednoduše odešel. Kamila to nedokáže zpracovat a má pocit, že se jí zbortil celý svět.
Říká se, že my ženy máme vyvinutý vnitřní instinkt pro odhalení nevěry. Já nic takového nemám, protože jsem nepoznala, že můj manžel má milenku. To mi oznámil dva týdny před Vánocemi. Jen tak mi řekl, že k ní odchází. Co bude se mnou a malým Sebíkem (1), to ho nezajímá. Bojím se, jak to celé zvládnu.
Naše manželství jsem považovala za stabilní
S Vaškem (42) jsme spolu čtrnáct let. Náš vztah jsem ještě do nedávna považovala za stabilní. Nenapadlo mě ani v tom nejčernějším snu, že má ještě jednu rodinu. Nechápu, jak mi to mohlo uniknout. Občas se vracel domů pozdě nebo odjížděl na služební cesty. Já mu ale věřila, že dělá to, co říká.
Až teď chápu, kde skutečně trávil svůj čas. V kanclu u počítače to bohužel nebylo. To, že něco není v pořádku, jsem zaregistrovala teprve před měsícem. Šli jsme obchodním centrem a míjela nás žena s malým chlapcem. Ten na Vaška mrknul a žena mě sjela pohledem. „Ty je znáš?" zeptala jsem se, sotva zašli do krámku.
„Já? Ne. Měl bych?" dělal blbého. A přitom to byla jeho milenka. Žena, stvůra, která mi odloudila manžela. Jede v tom stejně jako Vašek. Kdybych to tehdy věděla, na místě bych jí vyškrábala oči.
Manžel mi přiznal druhou rodinu
Druhý týden v prosinci jsem začala plánovat vánoční svátky. K čí rodině pojedeme jako první, co komu vlastně koupíme a kde budeme na Silvestra. Jindy reagující manžel měl hlavu zaraženou v telefonu a nic neříkal. „Tak kam pojedeme na začátku? K vašim? Ať to máme za sebou?" zeptala jsem se ho. „Ty už nikam nemusíš," řekl jedovatě.
„K vašim letos nepojedeme?" nechápala jsem. Manžel se na mě konečně podíval. „Ani já tady na Vánoce nebudu. Odcházím," pronesl a šel si udělat kávu. „A kde jako budeš?" nerozuměla jsem tomu, co mi říká. „Mám milenku. A na Vánoce už chci být s ní a naším synem," řekl chladně.
Zůstala jsem sedět jako socha. „To má být nějaký fór?" doufala jsem, že to jen přestřelil. „Už roky se s někým scházím. Původně to měl být jen románek, ale zvrtlo se to. Máme spolu dítě. Pamatuješ v tom obchoďáku?“ dodal a vytáhl z kapsy fotografii. „To byla tvoje milenka? Já něco tušila..." špitla jsem a zmocnil se mě pláč.
Nejhorší vánoční dárek
„Nebudeme to protahovat. Sebík je ještě malý, takže Vánoce beze mě zvládne. Na další roky se nějak domluvíme," řekl a šel si pro předem sbalené kufry. „Rozvodové papíry ti přijdou poštou," prohodil ještě mezi dveřmi a dal se na odchod. „A víc mi neřekneš? To je všechno? Co náš syn? My?" zoufala jsem si.
„Uznej sama. Stejně nám to neklape. Doufám, že nebudeš dělat problémy," zněla jeho poslední slova. A pak odešel. Je to rána, kterou jsem absolutně nečekala. Neumím to zpracovat. Chvílemi mám ohromný vztek, který se mění v lítost. V hlavě se mi honí myšlenka zpackaného života. Já Vaška miluji a nechci, aby odešel. Nevím ale, jak ho dostat zpátky domů. Tohle je snad ten nejhorší dárek, který jsem mohla na Vánoce dostat. Možná bych byla raději, kdyby to dál táhnul s námi oběma.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.