Kamila si přála klidný a hlavně rodinný Silvestr. Domluvila se na tom s manželem Jirkou a byla ráda, že se po letech nebude o nikoho starat. Stačilo málo a všechno bylo jinak. Jirka potkal sousedy a pozval je na večer k nim. Hostů nakonec dorazilo o poznání víc...
Na Silvestra jsem chtěla být jen s rodinou. Odmítala jsem se o někoho starat a nuceně pít. Manžel Jirka (36) to měl stejně, nebo se tak alespoň tvářil. Nakonec všechno dopadlo jinak a já se musela starat o jeho opilé kamarádíčky.
Silvestra jsem chtěla trávit jenom s rodinou
To, proč jsem chtěla být na Silvestra bez návštěvy, mělo prostý důvod. Posledních pět let u nás pokaždé někdo byl. Ať už kamarádi, nebo sousedi z okolí. Jeden rok se k nám dokonce nasáčkovala tchyně. Už loni jsem cítila, že mě taková společnost zrovna na Silvestra nenaplňuje. Nuceně sedět u stolu a tlačit do sebe alkohol, to není nic pro mě.
Letos jsem to chtěla jinak. Malovala jsem si, jak si užijeme rodinnou pohodu. Hlavně po hektických svátcích. Od 23. prosince u nás pořád někdo byl - prarodiče, rodiče nebo přátelé. Taková návštěva vždycky znamenala pohoštění, obsluhování a o pohodě se mluvit nedalo. Proto jsem Jirkovi navrhla, abychom byli na Silvestra sami.
Odkýval to se slovy, že je to skvělý nápad. Nakoupili jsme si suroviny na pár chlebíčků, dětem dětský šampus a jednu lahvinku pro nás dva. Na Silvestra jsme se šli odpoledne projít a jako na potvoru jsme potkali většinu sousedů. Jirka se s nimi zakecal a hned lokal alkohol z placatice, která se k němu dostala.
Manžel k nám pozval sousedy
„Tak se večer stavte," pustil do pléna. Hodila jsem na něj vražedný pohled, jestli se náhodou nezbláznil. Cestou domů jsem mu vynadala, proč jim něco takového nabízel. Většina chlapů už měla značně upito. „Neboj, stejně nikdo nepřijde," chlácholil mě.
Uhodila šestá hodina a zazvonil zvonek. Přišli tři jeho kamarádi a dva sousedi, které nabrali cestou. Nesli basu piv a pár láhví tvrdého alkoholu. Pohodlně se u nás usadili a já věděla, že domácí pohoda nebude. Hulákali, řvali a pili ve velkém. Děti se nakonec odebraly do svých pokojů a dívaly se na pohádky. Já jsem tuto „milou" návštěvu obskakovala a tvářila se, jak jsem ráda, že jsou u nás.
Jirka o sobě nevěděl už kolem jedenácté. Sotva mu bylo rozumět. Zbytek návštěvy na tom nebyl o nic lépe. Všichni do mě začali hučet, abych se také napila. Já ale neměla chuť. Vřel ve mně vztek, protože jsem si ten večer představovala jinak. Před půlnocí jsem to vzdala a šla spát, protože už to nemělo cenu.
Silvestr jsem si představovala jinak
Ještě ve tři jsem ale zespoda slyšela hlahol. Přišlo k nám pár dalších sousedů. Měla jsem sto chutí všechny vyhodit. A Jirku také. Utichli kolem páté. Když jsem ráno vstala a viděla tu spoušť, chytaly mě mrákoty. Všude rozsypané jídlo, rozpité láhve a nechutný cigaretový zápach. Jirka ležel na zemi a objímal láhev od šampusu.
Po chvíli se odebral do ložnice a v té zůstal až do večera. Na mně bylo všechno uklidit a vyvětrat. Když vstal, nemělo cenu cokoliv řešit. Měl ji pořád jako z praku. Počkala jsem, až vystřízliví. Pak dostal pořádný kouř. Měl to totiž být náš večer. Doufám, že vy jste dopadli lépe.