Dana si poslední den roku představovala jinak. S přítelem šli nakoupit, jenže se u toho stihli pohádat a doma to vygradovalo. Nakonec ji vyhodil jen s toaletním papírem v ruce. Co se stalo?
Silvestr jsem vždycky milovala. Vánoce tolik neprožívám, ale poslední den roku je pro mě zvláštně magický. Vždy bilancuji, co se stalo, z čeho jsem se poučila, a nemohu se dočkat půlnoci.
Měla jsem plán
S přítelem Vaškem jsme spolu tři roky a dohodli jsme se, že když kvůli nouzovému stavu stejně nejde nic dělat, tak si uděláme parádní Silvestr doma. Měla jsem v plánu nachystat dobré jídlo, hrát hry, udělat videohovor s kamarády a prostě si to užít.
Z malé hádky se stala noční můra
Po obědě jsme šli nakoupit a u toho jsme se nepohodli. Vašek házel do vozíku samé nesmysly a já je dávala zpět, že to v žádném případě nemůžeme sníst. Jeho to rozčílilo a z krámu odešel, že počká venku. To zase naštvalo mě a po cestě domů jsme v hádce pokračovali.
Nějak se nám to vymklo z rukou a doma to vygradovalo do něčeho strašného. Od špatného nákupu jsme se dostali k mojí práci, k mým přátelům, Vašek kritizoval i moji mámu a nezapomněl mi připomenout, jak jsem se před třemi lety v opilosti líbala s jedním známým. Já se pořád držela hádky v obchodě, toho, jak mě tam nechal, ale on vytahoval všechno, co mohl. V životě jsem ho takto vzteklého neviděla a nedokázala jsem ho uklidnit.
Tohle jsem nečekala
Začala jsem proto vybalovat nákup, a když jsem odnášela balení toaletního papíru, popadl mě za ruku, odvlekl mě z bytu a bundu a boty mi hodil ven před dům. Jak jsem pro ně šla, zavřel vchodové dveře. Bydlíme v přízemí, takže jsem nestačila ani mrknout a už jsem mrzla venku s toaleťákem v ruce.
On stál za dveřmi a křičel na mě, že takovou couru mít doma nebude, ať si užiju Silvestr. Já ho prosila, aby se uklidnil. Lidé na nás koukali, byla to strašná ostuda. Pak otevřel dveře, a když jsem se tlačila dovnitř, odstrkoval mě a opět vykřikoval, že jsem coura. Najednou se objevili policisté. Nevím, jestli je někdo zavolal nebo šli náhodou kolem, ale snažili se nás uklidnit a mně bylo do breku. Netuším, jak dlouho jsme tam stáli, přišlo mi to jako věčnost, ale nakonec se Vašek stáhl a pustil mě dovnitř.
Mlčky jsme seděli v kuchyni, pak se omluvil, že to přehnal. „Asi mi to už všechno leze na mozek, promiň,“ řekl. Já se z toho skoro celý večer nemohla vzpamatovat, i když jsem dělala, že jsem už v pohodě. O půlnoci jsme si připili a hned potom jsem šla spát. Na takový konec roku jen tak nezapomenu.
Nejčtenější příběhy o lásce a vztazích roku 2020
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.