Karel (29): Zemřel mi otec. I když si na mě lidé ukazují prstem, nedokážu se ho vzdát

Jmenuji se Karel, je mi 29 let. Moji rodiče si vždy přáli kluka. Chtěli parťáka na ryby, jezdit po fotbalových zápasech. Když jsem se narodil, měl jsem se jak v peřince, byl jsem vymodlené děťátko, alespoň tak mi to táta vždy říkal.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (75): Staršího bráchu jsem padesát let neviděl. Mohl za to dopis, o kterém jsem nevěděl

Chtěli mi dát vše, co jsem si přál. Ať už to měl být kroužek karate nebo výlet lodí, jakékoliv přání jsem vyslovil, udělali maximum, aby mi vše splnili. Já jsem byl za to vděčný, takže se mnou neměli žádné starosti. Byl jsem jejich mazánek.

Dostal jsem se do prestižního fotbalového klubu

Tatínek Mirek (57) byl milovníkem fotbalu a do své vášně mě zasvětil, vlastně už když mi byly 4 roky. Pak jsem začínal v místním klubu trénovat prvky z fotbalu a zdálo se, že mi to jde, tak jsem v tom úspěšně pokračoval. Když mi bylo asi 8 let, jel jsem na svůj první zápas, který náš tým vyhrál. Tak pyšného tátu jako toho dne jsem ještě neviděl. Za dva roky jsem dostal nabídku vstoupit do prestižního klubu.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (42): Má dcera si pořád povídá sama se sebou. Tvrdí, že mluví s kamarádem

Rána z nebes

V patnácti letech jsem byl vedený v tabulkách jako jeden z nejlepších. Otec se mnou jezdil na každý zápas, vždy když jsem se podíval na tribunu, byl tam. Fandil mi, jak jen to šlo. Dařilo se nám vážně skvěle. Jednoho dne, se otec při odchodu z hřiště skácel na zem a zůstal nehybně ležet. Okamžitě jsme volali sanitku, která otce odvezla.

Váš tatínek prodělal mozkovou mrtvici

Po příjezdu do nemocnice nám doktoři sdělili, že tatínek měl mozkovou mrtvici. Na otázku, zdali bude v pořádku, doktoři mlčeli. Bohužel, otec za 3 dny zemřel. Ukázalo se, že měl i jiné zdravotní komplikace, které před námi tajil. Zhroutil se mi svět. Chtěl jsem tady mít svého tátu. Bez něj jsem byl k ničemu.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (65): Manžel se pohádal se synem a on k nám přestal jezdit. Vnuka jsem už rok neviděla

Byl všude se mnou

Nedokázal jsem se s odchodem táty smířit. Otec měl vždy přání nechat se zpopelnit. Také jsme tak učinili. Divný pocit, že je otec najednou v jakési krabičce. Ode dne, kdy jsme měli urnu doma, jsem se snažil brát otce všude s sebou. Hrát fotbal jsem se zatím neodvážil, ale jezdil jsem se na zápasy dívat a otce v urně jsem měl vždy vedle sebe. To, že na mě lidi koukají, mi musela říct až matka. ,,Lidé se ti smějí, Karle, že jsi podivín,“ šeptala mi matka, aby mě neranila. Nechci to pouto nikdy rozdělit. Dokud mám tátu u sebe, cítím se silný. Ovšem pohled na zdrcenou matku mě jednoho dne donutí splnit zbytek otcova přání, nechat ho rozptýlit. Té chvíle se děsím.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.