Karel (75): Staršího bráchu jsem padesát let neviděl. Mohl za to dopis, o kterém jsem nevěděl

S Mirkem, který byl o dva roky starší, jsme neměli vůbec lehké dětství. Narodili jsme se na Slovensku, ale rodiče brzy umřeli. Tehdy mi byly tři roky. Ocitli jsme se v dětském domově, kde jsme strávili asi dva roky. Potom nás rozdělili. Mě si adoptivní rodiče odvezli do Česka a Mirek zůstal na Slovensku.

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (33): Zlatokopka chce dostat mého bratra. Omotala si ho kolem prstu

Večer bylo dusno a ráno jsme odjeli

Každý jsme tedy vyrůstali sám. Později jsme si našli rodiny a měli jsme své děti. Párkrát jsme se viděli, ale nenavštěvovali jsme se moc často. Oba jsme tvrdě pracovali, a tak jsme si žili svými životy.

Naposledy jsme se střetli, když mi bylo dvacet. Sešli jsme se na Slovensku, kam jsem vyrazil i s mou manželkou a dvěma dětmi. Jeden večer jsme toho vypili více, než jsme měli, a u stolu to docela jiskřilo. Moje žena se s Mirkem dostala zase do křížku a vyměnili si několik ostrých názorů. Další den jsme odjeli a nějakou dobu jsme si nenapsali ani jeden dopis.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (27): Švagrová se k mému bratru chová jako ke kusu hadru. Zaslechla jsem jejich rozhovor

Ztracený dopis

Mně to však nedalo, a Mirkovi jsem asi po čtyřech měsících zase napsal. Jenže uplynul měsíc, dva, půl roku, rok a žádná odpověď mi nepřišla. Netušil jsem, co se děje. Věděl jsem jen, že se se svou ženou plánuje odstěhovat do Maďarska, odkud ona pocházela.

Tím se naše vazby nadobro přetrhaly. Moje žena před deseti lety bohužel zemřela a já jsem se stěhoval do menšího bytu. Ovšem když jsem vyklízel náš byt, narazil jsem na něco, co jsem rozhodně nečekal. Byl to dopis od bráchy, odpověď na můj list, ve kterém mi psal, jak moc ho mrzí, že jsme se rozešli ve zlém a že by to rád napravil. Chtěl se se mnou sejít, ale bez mé ženy, ke které, jak napsal, má stále jisté výhrady a jednou by mi rád řekl, proč to mezi nimi pokaždé tak vřelo.

Mohlo by Vás zajímat:

Ester (36): Manžel finančně vypomohl bratrovi. Reakce švagra mě nemile zaskočila

Čau brácho…

Ke mně se ten dopis ale nikdy nedostal. Moje žena mi ho zatajila a já jsem bráchu padesát let neviděl. Nemohl jsem pochopit, proč mi to manželka udělala, a zase jsem zatoužil bráchu vidět. Nevěděl jsem o něm skoro nic, netušil jsem, kde bydlí, jestli ještě vůbec žije a ani co dělá. Věděl jsem však, odkud pocházela jeho maďarská žena, a tak jsem napsal na místní radnici, jestli by mi s nimi nemohli zprostředkovat kontakt.

Netrvalo to dlouho a asi do dvou týdnů mi zazvonil telefon. „Čau brácho, tady je Mirek,“ znělo na druhé straně drátu. Rozbrečel jsem se radostí a nemohl jsem mluvit – můj ztracený brácha je zase zpátky. Od té doby jsme v kontaktu, využíváme možností moderních technologií a pravidelně se navštěvujeme. Co se ale stalo mezi ním a mou bývalou ženou, to mi doteď neřekl. A asi je to tak lepší.

Mohlo by Vás zajímat:

Michaela (36): Mého bratra týrá přítelkyně, vytáhla na něj nůž. Mám strach o jeho život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.