Karel (40): Po smrti manželky mi s malým synem pomáhala máma. Kluk teď víc tíhne k ní, já pro něj nejsem autorita

Moje manželka Viktorka zemřela pár dní po narození syna. Z neznámých důvodů spáchala sebevraždu. Zůstali jsme s Hugem (8) sami. Moje matka mi podala pomocnou ruku a nastěhovala se k nám, aby mi se vším pomohla. Dalo by se říct, že ona syna vychovala a podle toho to taky u nás doma vypadá. Nejsem autorita, syn mě nebere jako tátu.

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (39): Dítě jsem si sice přál, ale ne se svou ex. Ta to nezvládla, a tak syna vychovávám sám

Manželka spáchala sebevraždu

Místo toho, abychom se s Viktorkou radovali z narození dítěte, tak jsem chystal pohřeb. Pár dní po porodu spáchala sebevraždu. Nenechala dopis na rozloučenou, prostě nic. Mohu si jen domýšlet, proč to udělala. Ze dne na den jsem zůstal doma sám s miminkem. Nevěděl jsem, jak se o něj postarat.

Moje máma mi hodila záchranné lano a nastěhovala se k nám. To ona přebalovala malého Huga, byla s ním a utišovala jeho pláč. Já musel chodit do práce, abych nás uživil. Mamka kvůli tomu šla do předčasného důchodu a peněz moc neměla. Vracel jsem se pozdě večer, to už malý kolikrát spal. Mámě jsem byl nesmírně vděčný, protože bez ní bych to nezvládl.

Roky plynuly a z Huga se stával malý chlapák, který se začal vyptávat na to, kde má maminku. Zde jsme uplatnili malou nevinnou lež. Tvrdili jsme mu, že maminka šla do nebíčka. Byl zkrátka příliš malý na to, abych mu řekl pravdu. Musel jsem se soustředit na jiné věci. A kvůli tomu jsem přehlížel to podstatné. Syn mě nebral jako svého otce, jako autoritu.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (33): Vadí mi, že manžel vychovává syna tak, jak to dělal jeho otec. Zlobou, křikem a bez lásky

Můj syn tíhne jenom k babičce

Uvědomil jsem si to v jeho pěti letech. Jako kdyby mě vůbec neregistroval. Se vším chodil za babičkou. To ona se pro něj stala maminkou i tatínkem v jedné osobě. Doma jsme se s mamkou začali často hádat. Okřikovala mě a říkala, jak mám s Hugem mluvit. Jakmile jsem na něj zvýšil hlas, ona ho zvýšila na mně.

Nechápala, že kluk mě musí poslouchat. Že když něco řeknu, tak to platí. Hugo se ale začal schovávat za babiččinu zástěru. Jakmile jsem na něj křičel, už brečel a ona ho utěšovala. Vždycky večer si mě máma posadila ke stolu a vysvětlovala mi, jak se mám k němu chovat. Vlastně mi tím říkala, jak špatný jsem otec.

„Jsi pořád pryč, je jasné, že tíhne víc ke mně," řekla a měla asi pravdu. „Musím chodit do práce, abych nás uživil," postěžoval jsem si. „Budeš muset najít nějaký způsob, jak s ním trávit víc času. Nebudu tady věčně. Až přijde můj den a vy dva zůstanete sami, musíte mít k sobě cestu," dodala a z toho mě mrazilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (33): Nemůžu se dočkat, až mi tchyně zmizí ze života. Od porodu bydlí u nás a kecá do všeho

Máme před sebou dlouhou cestu

Uteklo mi téměř sedm let synova života. Těžko mu budu vysvětlovat, že kdybych nechodil do práce, tak nemůžeme existovat. Jeho matka mi svým sobeckým odchodem zkomplikovala život. Moje máma se pro Huga stala středobodem vesmíru a já s tím nic neudělám. Někdy mám pocit, že mě bere spíše jako svého bráchu než otce.

Před rokem jsem ale změnil zaměstnání, abych mohl se synem trávit víc času. Museli jsme se sice uskromnit, ale má to smysl. Hugo mě začíná brát, ale musí nám stát za zády moje matka, aby mi pomáhala lépe ho chápat. Je smutné, že teprve v jeho osmi letech ho začínám poznávat. Jak se ale říká – lepší pozdě než nikdy. Před námi je ještě dlouhá cesta, ale věřím, že se nám nakonec podaří to rozcestí propojit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (37): Nevadí mi, že si exmanžel našel mladou přítelkyni. Štve mě ale, že kazí výchovu našich dětí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.