Karolína je mladá, chytrá dívka, má ale jeden problém, za který se stydí. Nikdo jiný by to pravděpodobně za překážku nepovažoval, ale Karolína se kvůli tomu nedokáže normálně seznámit, a když už, tak jen za podivných okolností. To má ovšem k dlouhodobému vztahu daleko.
Kdybych tak mohla vrátit čas, udělala bych to hned. Vrátila bych se zhruba do svých patnácti let a udělala všechno jinak. Začalo to pubertou, kdy mi na obličeji vyrašilo nepříjemné akné, a mamka mi říkala, abych s tím nic nedělala. Jenže to nešlo a já si škrábala sebemenší pupínek, a když se mi udělal strup, vadilo mi to a já si to škrábala pořád dokola, až jsem tam měla jizvu.
Na střední škole jsem kvůli pleti chodila za školu a schovávala se doma, ale máma na to přišla a byl z toho děsný humbuk.
Jinak to nešlo
Tehdy měl o mě zájem jeden kluk a děsně se mi líbil, jenže já se tak styděla, že jsem ho odmítla. On ale vytrval a mě napadlo, že když se sejdeme večer venku, nebude to tak vidět. Když jsem se namalovala a všechno pečlivě zakryla, nebylo to tak hrozné. Rande se povedlo, i když jsem se vyhýbala tomu, aby na mě koukal zblízka. Když mi chtěl dát pusu, tak jsem se rychle naklonila, a pak zase koukala jinam. Viděli jsme se ještě párkrát, ale muselo to být vždycky až večer. Zval mě i do kina, ale ačkoliv se zdá, že je tam tma, z plátna svítí docela světlo a já se bála, že bude všechno vidět. Nakonec ho to přestalo bavit a rozešli jsme se.
V tomhle duchu probíhaly veškeré mé krátkodobé vztahy. Tři rande a dost. Vždycky to ztroskotalo na tom, že chtěli jít přes den k vodě nebo na zmrzku, v létě si večer sednout na zahrádku a dát si pivko. Moc jsem chtěla, ale tma je v létě až pozdě nebo všude bylo strašné osvětlení.
Ničím se sama
Nejvíc jsem milovala Radima a když chtěl, abych u něj po milování přespala, vymluvila jsem se na něco a utekla. Nikdy v životě jsem ještě u nikoho nepřespala, musela bych ráno vstát hodně brzo a zakrýt se, aby mě neviděl. Neuvěřitelně mě štve, co jsem si sama způsobila, a horší je, že s tím nedokážu přestat. Je to jako droga. Vím, že z toho budu nešťastná, vím, že budu mít jizvy, den se třeba držím a pak stejně jdu a rozškrábu se do krve. Jsem tím posedlá.
Byla jsem na kožním, chodila jsem i na laser, brala homeopatika. Laser mi něco vylepšil, ale hluboké jizvy mi zůstaly. Problém ale je, že i když jsem neměla žádný pupínek, stejně jsem hledala něco, co bych mohla rozškrábat. To jsem už věděla, že je něco špatně. Doktorka mi řekla, že trpím tzv. dermatilománií. Že mám neustále potřebu si škrábat obličej, i když vím, že to přinese víc škody než užitku.
Můj společenský život je hrozný. Mám jen pár přátel, jiným lidem se vyhýbám, fotky si retušuji a nikam moc nechodím. Je to ubíjející. Takhle si ale žádný trvalý vztah nenajdu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.