Naše čtenářka Karolína se nám svěřila se svým problémem. Její přítel Radim slaví za měsíc třicáté narozeniny a ona by mu ráda dala dárek podle jeho přání. Když přítel řekl, co by si přál, nadšení ze splněného snu ji přešlo. Co si přeje Radim k narozeninám? To se dočtete v následujícím příběhu.
S Radimem jsme spolu krásných šest let. Je to velice akční a temperamentní člověk, který mívá někdy šílené nápady. Skok padákem, šipka ze skály do vody u nás není nic neobvyklého. Zvykla jsem si a musím říct, že mě zbavil jistého strachu, který ve mně byl.
Neobvyklé přání
Radim má za měsíc třicáté narozeniny a vzhledem k tomu, že je to krásné číslo, chtěla jsem mu splnit jeho tajné přání. Věděla jsem totiž, že hmotné věci ho nikdy nedokážou uspokojit tak jako zážitky a následné vzpomínky. Když jsem se pídila po tom, co by si přál, chodil okolo horké kaše. Nakonec z něj vylezlo:
,,Miláčku, největší radost by mi udělalo, kdybys svolila k tomu, že si k našemu milování pozveme třetí osobu, ženu." Zůstala jsem stát jako opařená a okamžitě odmítla. Bylo vidět, že je zklamaný, dal mi čas se s tím nápadem poprat. Začala jsem na internetu dohledávat, co to pro mě vlastně znamená. Nadšená jsem nebyla, ještě na věc nedošlo a už žárlím. Představa, že se jiná žena Radima dotýká, mě přivedla k zoufalství.
Žárlím. A to se ještě nic nestalo
Současně bych mu ráda přání splnila. Možná by nám to otevřelo obzory, co se sexu týče. Čas se krátil a já se musela rozhodnout. Není to přece nevěra, budeš u toho, utěšovala jsem sama sebe při myšlence, že k tomu svolím. Zeptala jsem se Radima, kdo má být ta žena, zdali zcela cizí, nebo někdo, koho zná. Měl to promyšlené, kamarádka z dětství, kterou velmi dobře znal, ale nikdy s ní nic neměl nebo to alespoň tvrdil. Ptala jsem se, kde bere jistotu, že by do toho šla? Říkal, že má tušení, že i ona kdysi takové přání měla. Nechala jsem na něm, aby se s ní domluvil, a tajně jsem doufala, že to dotyčná odmítne. V kontaktu sice byli, nebylo to, že by se jí po několika letech jen tak ozval s takovým nápadem, ale i tak mi to prostě přišlo divné.
Doufám, že couvne
K mé smůle kamarádka souhlasila. Teď už konečné rozhodnutí záleželo jen a jen na mně. Nakonec jsem tedy souhlasila, i když nejsem vůbec přesvědčená o tom, že to dokážu. Řekla jsem ale, že si takovou věc nepřeji u nás doma. Ať zaplatí hotel, ale v naší ložnici nikoho cizího nechci. Za týden se to má celé odehrát a já stále doufám, že dotyčná couvne.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.