Katka věděla, jak moc si Pepa přeje syna. Jako první se jim ale narodila holka. Manžel se s tím nakonec smířil a dceru miloval. Když však Katka čekala druhé dítě, měl jasno. Tentokrát to musí být kluk!
Nebylo žádným tajemstvím, že manžel Pepa (39) touží po synovi. Měl jasnou představu o jeho budoucnosti, aniž by byl na světě. Maloval si, jak mu předá své jméno, své rady a v neposlední řadě na něj jednoho dne přepíše firmu.
Manžel si nic jiného než syna nepřipouštěl
Na první dítě jsme čekali bezmála tři roky. Měla jsem v té době problémy se štítnou žlázou a otěhotnět nebylo snadné. Když se konečně zadařilo, slavili jsme. Pepa se od začátku upnul k jasné představě o pohlaví dítěte. ,,Bude to kluk jako buk!“ říkával ještě dřív, než nám lékaři cokoliv potvrdili.
Nic jiného si nepřipouštěl. Bála jsem se, co se stane, když nepřivedu na svět syna. V polovině těhotenství jsme společně vyrazili na velký ultrazvuk. ,,Je to jasné kávové zrnko,“ oznámil nám gynekolog. ,,Holka?“ otázal se smutně Pepa. Byl zklamaný, ale díky bohu ne na dlouho. Když se Eliška narodila, zcela si ho omotala kolem prstu.
Zamiloval si ji a mně spadl kámen ze srdce. Přebaloval ji, mazlil se s ní. Miloval ji. Sotva začala mluvit a chodit, stali se z nich parťáci. Když jí byly tři roky, zjistila jsem, že jsem znovu těhotná. Pepovi zářily oči jako tehdy. ,,Tak teď to bude kluk. Teď je řada na mně. Uvidíš, tentokrát to vyjde,“ přesvědčoval sám sebe, že druhé dítě bude určitě chlapec.
Narodila se nám další holka
Najednou jsem se bála mnohem víc než u prvního těhotenství. Bála jsem se tak moc, že jsme si nenechali říct, co čekáme. Mně to bylo jedno. Byla jsem šťastná za to, že nám Bůh nadělil další dítě. Pepa už kupoval klučičí věci. Žil pro to, že se nám co nevidět narodí syn. Dál se vzorně staral o Elišku. Čím víc se blížil porod, tím víc jsem se bála, co se stane.
Pepa u něj samozřejmě nesměl chybět. Když doktor prohlásil Je to holčička, Pepa šel do kolen. ,,Holka? Další holka?“ zamumlal a utekl z porodního sálu. Nepochoval si ji, nevyfotil si ji. Jako by nebyla jeho. Celé jsem to dost těžce nesla, i když jsem mohla tušit, jak špatně Pepa ponese narození druhé holky. V porodnici jsme strávily tři dny. Pepa za námi ani jednou nepřišel.
Když nás pustili domů, Pepa se choval divně. Malou Niky přehlížel, jako bych domů přijela sama. Veškerou péči o ni nechával na mně. Nechoval ji, nepusinkoval. Prostě nic. Navíc byla Niky oproti Elišce dost neklidná. Neustále plakala a vztekala se. Byl to náročný rok.
Díky malé nehodě si dceru zamiloval
Myslela jsem si, že mě to zničí. Pepa se věnoval jen Elišce. Na mě jako by se zlobil, že jsem mu nedala syna. Blížily se prázdniny a já měla s dcerami odjet na tři týdny ke své matce na Šumavu. Pár dní před cestou ovšem Niky ošklivě spadla ze schodů a zranila si nohu. Pepa byl u toho, takže se z toho sesypal.
Musela dva dny strávit v nemocnici na pozorování. Pepa si vynutil, že tam s ní chce být. ,,Je to moje vina. Měl jsem ji lépe hlídat,“ prohlásil. Tím se vše změnilo. Nejenomže Niky přestala být tak vzteklá a vzpurná, ale Pepa se do ní zamiloval. Na rukou ji nosil. Jako by mu došlo, co se mohlo stát. Dnes jsme opět milující rodina. Všechno špatné je k něčemu dobré.
Mahulena (36): Moc jsem si přála děti. Manžel ale roky skrýval kruté tajemství
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.