Každé manželství se po čase dostane do stereotypu. Nevyhnulo se to ani Katce se Zbyškem. Točili se v kruhu povinností a zapomínali na sebe. Komunikace se ocitla na bodu mrazu, přestali spolu i spát. Zbyšek věděl, že musí něco udělat, jinak dojde na rozvod.
Nebýt skvělého nápadu mého muže, možná už bychom spolu dnes nebyli. Po několika letech manželství, kdy jsme si plnili jen svoje povinnosti, jsme měli krizi. A to jen proto, že jsme zapomněli na nás dva jako na partnery.
Po narození dětí mi bylo jasné, že nic nebude jako dřív
Když jsme byli mladí a bez větších povinností, všechno šlo jako po másle. Jezdili jsme na dovolené a po festivalech. Měli jsme jeden na druhého čas a náležitě jsme si to užívali. Kdo má děti, tak mi dá jistě za pravdu, že se po jejich narození ve vztahu dvou lidí hodně změní. Neříkám, že k horšímu, ale už je to jiné.
V hlavě se vám každý den honí seznam povinností, které musíte zvládnout. Přesně to se stalo nám se Zbyškem. Máme dva syny, které od sebe dělí dva roky. Jakmile se narodili, pocítila jsem, že už nic nebude jako dřív. Už jsme nemohli ze dne na den vyrazit k moři nebo do divadla. Vše se podřizovalo dětem a asi je to tak v pořádku.
Já byla máma na plný úvazek a Zbyšek typický živitel rodiny. Rychle jsme se dostali do kolotoče, ze kterého nebylo úniku. To bylo pořád samé obstarat děti, udělat věci do práce, zajet nakoupit, zaplatit složenky, jít na seminář. Všechny dny mi přišly k uzoufání stejné. Mezi mnou a Zbyškem se postupně rozevírala propast.
Fungovali jsme spíš jako spolubydlící
Aktivní a společenský život jsme vyměnili za ten rodinný. Přestali jsme spolu trávit čas. Už jsme jen tak nešli do kina nebo na skleničku. V posteli zavládl mrtvolný klid. Nespali jsme spolu téměř vůbec. Když už k tomu náhodou došlo, nebavilo mě to, něco tomu chybělo. I úroveň naší komunikace se výrazně změnila. Kompromisy vymizely a na scénu přišly jen výčitky a urážky.
Šokovalo mě, jak se k sobě chováme, ale nedokázala jsem s tím přestat. Zbyšek to zjevně prožíval ještě hůř než já. Když bylo mladšímu synovi pět let, se Zbyškem jsme fungovali spíše jako spolubydlící. Já ale nedokázala pojmenovat to, proč jsme se tak odcizili.
Zbyšek mi jednoho dne řekl, abych si vzala týden dovolené, že má pro mě překvapení. ,,Kam jedeme?“ ptala jsem se zvědavě. ,,Zachránit naše manželství,“ tajemně se usmál a domluvil hlídaní pro kluky u své matky. Za týden jsem stála na letišti a vlastně pořádně nevěděla, kam cestujeme. Když jsme nasedli do letadla směr Španělsko, kde jsme spolu byli na první dovolené, velmi jsem se zaradovala.
Každoroční úprk od povinností nám zachraňuje vztah
,,Máme pro sebe celý týden. Jen ty a já. O děti bude u mamky dobře postaráno,“ chytl mě manžel po přistání za ruku a odvedl do hotelu. Týden jsme jen popíjeli brčkem mojito, váleli se u moře a hlavně se každý večer milovali. Přišla jsem si jako znovuzrozená. Celé dny jsme si povídali. Připomněla jsem si, proč Zbyška miluji.
,,Bude to naše tradice. Každý rok v srpnu odletíme a budeme jen spolu. Jsme sice rodiče, ale máme právo na to být chvíli sami,“ řekl a něžně mě políbil. ,,Nemusím ti asi říkat, kam se náš vztah ubíral,“ naznačil a já věděla, že mám toho nejlepšího chlapa na světě. Už osmým rokem pravidelně létáme k moři, kde si vynahrazujeme celoroční manželský deficit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.