Katka (24): Matka mi před smrtí sdělila šokující předpověď. Do posledního písmene se vyplnila

Otec mě a matku opustil, když mi bylo sedm let. Přesný důvod nevíme, jednoho dne se prostě nevrátil domů. Matka si myslí, že měl jinou ženu.

Mohlo by Vás zajímat:

Artur (18): Stal jsem se médiem a viděl něco neuvěřitelného. Teď už vím, že duchové existují

Mámě se vrátila rakovina

V sedmi letech jsem ztrátu otce vnímala velmi citlivě. Ke mně se vždy choval hezky. Sice jsem víc tíhla k matce, ale na něj nemám ošklivé vzpomínky. Když mi bylo dvanáct, matce diagnostikovali rakovinu. Až dnes chápu závažnost takového onemocnění. Tehdy mi matka říkala, že jí v těle roste něco, co tam nepatří. Chodila na chemoterapie a zdálo se, že léčba zabírá. Taková rakovina člověku sebere sílu, ale matka bojovala. Za další dva roky se ukázalo, že je z nejhoršího venku.

Měly jsme hezký vztah naplněný láskou a důvěrou. V patnácti letech jsem byla matčinou pravou rukou. Uměla jsem vařit, žehlit. Zkrátka všechno, co k ženě patří. Ani v osmnácti jsem neměla pocit, že se musím od matky stěhovat. Klapalo nám to, byly jsme spíše jako kamarádky. Za další dva roky ale přišla zlá zpráva. Mámě se vrátila rakovina a celkem rychle napadla všechny orgány. Nejhorší bylo, že i slinivku. Matka byla v nemocnici více než doma, protože měla časté záchvaty, kdy se nemohla ani zvednout ze židle.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (59): Při hlídání mé malé vnučky se děly prapodivné věci, ze kterých se dodnes nemohu vzpamatovat

Znala moment, kdy zemře

Toho času jsem měla roční známost. Bylo to vážné. Luděk mi byl oporou a matce vlastně také. Vozil ji do nemocnice, v noci jí podával léky. Nevypadlo to dobře. Během dalšího roka se matčin stav zhoršil. Vážila sotva padesát kilo, byla bledá a život ji opouštěl. Často jsem u ní sedávala a prosila ji, aby bojovala. „Nesmíš to vzdát, mami! Potřebuji tě tady,“ říkávala jsem jí poslední dny před smrtí.

„Káčo, můj konec se blíží. Bude to život za život,“ řekla jednou s radostí v hlase. „Jak to myslíš?“ zeptala jsem se. „Jsi těhotná. S tvým potomkem se vystřídáme. Zemřu chvíli před jeho příchodem. Máme tedy ještě sedm měsíců čas,“ řekla přesvědčivě. Odcházela jsem z pokoje s myšlenkou: „Já a těhotná?“

Je fakt, že mě menstruace poslední měsíce zlobila. Udělala jsem si test, který matčino prohlášení potvrdil. Následně jsem navštívila gynekologa, který mi oznámil, že jsem v druhém měsíci. Matka se nemýlila. Nahánělo mi to trochu strach, ale pořád to mohla být jen náhoda. Hned jsem to běžela matce říct. „Já to přece vím. Také vím to, že to bude holčička. A bude mít pod nosem pihu krásy,“ řekla a pohladila mě po tváři.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (26): Mám dar, o který jsem dlouho nestála. Nakonec jsem ho přijala za svůj

Byl to život za život

V polovině těhotenství se matčin stav zlepšil. Vstala z postele, dokázala si uvařit čaj. Měla jsem hroznou radost. Jenže zatímco matce bylo dobře, mně tvrdlo břicho. Znovu jsem vyhledala doktora. Ten mě nepotěšil. Po vyšetření prohlásil: „Musíte být na sebe velmi opatrná. Začala jste se už otvírat, což je velmi brzy. Musíte jen ležet. Kdyby to tak šlo dál, musela byste tu zůstat.“

To jsem nemohla dopustit, protože bych nebyla s matkou. Uposlechla jsem lékařova slova a naordinovala si klidový režim. O matku se staral převážně Luděk. Zvládal to skvěle. V posteli jsem s nadsázkou strávila zbylé čtyři měsíce. Náš stav s matkou byl skoro stejný.

Když se blížil porod, matka už ani nemluvila, nejedla. Než jsem odjela do porodnice, prosila jsem ji, aby na nás počkala. Ovšem v den porodu naší dcery zemřela. Mrzí mě, že ji ani nespatřila. Na druhou stranu jí svým odchodem zřejmě umožnila žít.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (28): Matka neodpustila otci, dokud žil. Teď ji pronásleduje ze záhrobí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.