Klára (25): Koupila jsem auto po zemřelém, mám pocit, že mě hlídá. Jednou mi dokonce zachránil život

Neměla jsem zrovna moc peněz, tak jsem se rozhodla si koupit ojeté auto. Sháněla jsem ho přes inzerát a podařilo se. Ozval se mi pán, že mu zemřel otec a on zdědil jeho auto, ale nemá na něj místo.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (40): Na ulici mě oslovil zvláštní muž. Myslím si, že nám dopřál miminko

Hlas v novém autě mi nejspíš zachránil život

Auto bylo ve velmi dobrém stavu, syn pána, který před časem zemřel, mi vysvětloval, že se o něj jeho tatínek velmi vzorně staral, měl ho hrozně rád a na autě to bylo znát. Ještě ten jsem s autem odjela.

Nebyla jsem právě zkušená řidička, musela jsem se ještě hodně učit. Největší problém mi dělaly křižovatky a dálnice. Ale nechtěla jsem, aby mě to odradilo. Jednou jsem měla jet na delší vzdálenost a trochu jsem se bála. Na cestě po dálnici, kde byl docela provoz, což mě znervóznilo, se ve voze ozvalo tichým mužským hlasem: ,,Neboj se, zůstaň v pruhu, kde jedeš a nic se ti nestane.“ ,,Panebože, kdo tu je," vykřikla jsem v prázdném autě. Přesto jsem ale poslechla a dál se držela ve svém pruhu, když najednou se za mnou vyřítilo obrovskou rychlostí auto, které předjíždělo myškou kolonu před ním, bohužel velmi neopatrně, takže přede mnou došlo k bourače. "Děkuji," zašeptala jsem do ticha.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (66): Vidím něco, co ostatní ne, působím jako blázen, proto o svých zážitcích už raději mlčím

To auto má duši

Zastavila jsem na nejbližší čerpací stanici a musela to celé rozdýchat. Slyšela jsem z povzdálí zvuk sanitky, úplně se mi rozbušilo srdce, když jsem si uvědomila, že ten ,, někdo v mém autě“ mi asi zachránil život. Když jsem dorazila do cíle, musela jsem si dát hned skleničku, jela jsem totiž na oslavu babiččiných narozenin.

Nikomu jsem svůj podivný příběh neřekla, jen to, že se na dálnici stala nehoda. Druhý den jsem se vydala na cestu domů. Jela jsem jinou trasou, abych se vyhnula dálnici. Bohužel, křižovatky jsou všude a na jedné jsem se ztratila v tom, kdo má přednost. Znovu se ozval onen hlas: ,,Neboj se, jsi na hlavní, takže můžeš teď klidně jet.“ Poslechla jsem a měl pravdu.

Domů jsem dojela se zvláštním pocitem. Večer mi psal syn zemřelého pána, jak jsem spokojená s autem a zdali je všechno v pořádku. Odpověděla jsem mu, že auto jezdí skvěle a že si myslím, že má duši, doufala jsem, že moji nadsázku pochopil. Odpověděl mi, že mám jeho tátu pozdravovat a že dokud jezdím v tomto autě, nikdy se mi nic nestane.

Takže nejsem blázen, jeho otec v tom autě nechal kus sebe...