Markéta zažívala docela náročné období. Snažila se na mateřské finančně přispívat do domácnosti a do toho se starala ještě o dceru. V tom kolotoči zapomněla, že má přítel narozeniny. Rozhodla se mu to vynahradit, ale on si užil oslavu jinak.
Když bylo naší dceři Amálce dva a půl roku, přítel mě požádal, abych ji dala do školky a začala si přivydělávat. Příspěvek z mateřské byl sotva na pokrytí jídla a Ondrův plat nám nestačil, protože jsme do toho spláceli nějaké půjčky. A tak jsem dopoledne vypomáhala u nás v krámku, kde jsem doplňovala zboží a po obědě jsem si vyzvedávala dcerku ze školky. Neměla jsem moc času, Amálka tam totiž nechtěla spát a já neměla to srdce ji tam nechávat.
Bylo to náročné
Ale Ondra na mě tlačil víc a víc a tehdy mi jedna známa dohodila, že se svou angličtinou bych mohla překládat články. To byla bezvadná práce. Měla jsem to vymyšlené tak, že dopoledne jsem chodila do krámku, odpoledne jsem byla s dcerkou a večer jsem překládala. Dělala jsem to kolikrát i do půlnoci. Přes den jsem se snažila věnovat maximálně Amálce, mrzelo by mě, kdybych ji zanedbávala a do toho jsem ještě uklízela, prala, žehlila a chystala Ondrovi svačiny. O půlnoci jsem padla do postele jak zabitá.
Poprvé v životě jsem zapomněla
Potřebovala jsem si to prostě všechno zorganizovat, abych se z toho nezbláznila. Bylo to pro mě nové. Věděla jsem, že samozřejmě nebudu doma s malou věčně, ale mít práci a zároveň do toho skloubit dítě, bylo pro mě tenkrát náročné. Jednou Ondra přišel domů z práce a byl strašně divný. Nemluvil. Já se snažila zjistit, co se stalo, ale nic neřekl.
Až když jsme šli spát a já mu pošeptala: „Dobrou noc, lásko“, tak spustil: „Víš, že jsem měl dneska narozeniny? Díky moc!“ a otočil se na bok. Krve by se ve mně nedořezal. V tom kolotoči jsem na to prostě zapomněla. Omlouvala jsem se mu, že jsem to neudělala schválně.
Oslavu si užil jinde
Hned druhý den jsem jela koupit nějaký dárek a chtěla mu uvařit jeho nejoblíbenější jídlo. Nastrojila jsem se, Amálka se těšila, že máme oslavu, ale Ondra nedorazil. Přišel až pozdě a vpálil mi do očí, že se vrátil od bývalky, protože ona si na rozdíl ode mě na jeho narozeniny vzpomněla.
Úplně mě to zlomilo. Kvůli takové maličkosti mě podvedl. Já se snažila jak blázen, nikdo se mě neptal, jestli chci s něčím pomoct a on udělal takovou hloupost. Neměla jsem sílu ho opustit, jsme pořád spolu. Ale strašně mě to ranilo, a i když se mi omluvil, tohle bylo horší, než že jsem zapomněla na pitomé narozeniny.
Milena (28): Jsem pořád panna. Dlouho jsem čekala a teď se každý bojí (+AUDIO)
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.