Klára má sedmdesátiletého souseda, kterému se v této době snažila pomáhat. Odnášela jeho odpadky a dělala mu nákupy. Když jí jednou řekl, že mu není dobře, přispěchala na pomoc.
Bydlím sama v menším panelovém domě, který má jen čtyři poschodí. V prvním patře bydlí sedmdesátiletý pán, se kterým jsem se tento rok více spřátelila.
Pomáhala jsem mu
Snažila jsem se mu pomáhat, protože ačkoliv se sám pohyboval dobře, venku mi jednou řekl, že se bojí někam chodit. Nabídla jsem mu, že se na mě může kdykoli obrátit. Dohodli jsme se, že mu budu alespoň dělat nákupy. Kdykoliv dal pytel s odpadky před dveře, vyhodila jsem ho.
Nebylo mu dobře
Měla jsem ze sebe dobrý pocit a téměř pokaždé, když jsem někam šla, byl v okně. Chvíli jsme si povídali a on mi děkoval. Jednou jsem na něj klepala, ale nepřišel otevřít. Šla jsem proto před dům, jestli nebude v okně, a byl tam.
Ptala jsem se ho, jestli něco potřebuje, a navrhla jsem mu, že bychom se mohli projít, zrovna příjemně svítilo sluníčko. Ale on odmítl. „Dneska mi nějak blbne ten můj budík,“ řekl. Nevěděla jsem, jak to myslí. Pak si odhrnul košili a pod kůží měl u srdce všitý kardiostimulátor. Bylo to strašně zajímavé, nic takového jsem předtím neviděla. Vtom se chytl za srdce a vzdychl.
Vyložil si to jinak
Vyděsilo mě to a říkala jsem mu, že zavolám záchranku, ale on to odmítl. „Můžu vám nějak pomoct? Podívám se na to,“ nabídla jsem se. Nevím, co jsem si myslela, že budu dělat, ale tvářil se, že je mu fakt hrozně. Otevřel mi, posadil se a znovu odhrnul košili. „Sáhni si, jestli chceš,“ vyzval mě. Neváhala jsem a opatrně jsem se dotkla té krabičky pod kůží. Bylo to strašně zvláštní.
Pak mě poprosil, jestli bych mu nepřinesla vodu. Když jsem se vrátila, zrudla jsem jak rajče. Můj sedmdesátiletý soused ležel jen v trenýrkách na pohovce a poklepal rukou vedle sebe, ať si udělám pohodlí. Začala jsem se smát, jestli si ze mě dělá legraci. „Však ses sama nabízela, že chceš na návštěvu. A ještě ses mě dotýkala,“ mrkl na mě. Nešlo si nevšimnout, jak se mu zvedly trenky.
Nechápala jsem to. Nejspíš na mě jen hrál habaďůru, že mu není dobře, a čekal, že tam spolu budeme skotačit. Samozřejmě bych to neudělala. Navíc, co kdyby to jeho srdce nezvládlo? Teď se tomu musím smát, ale je úctyhodné, že i ve svém věku má takové choutky.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.