Když jsou děti nemocné, vždycky s nimi musí být doma matka. Klaudie už toho má dost a vyzvala manžela, aby ji někdy vystřídal. Ten se však ohradil, že to dělají jen ženy. To si nechce nechat líbit a vymýšlí, jak k tomu manžela donutit.
Od září jsem, s nadsázkou řečeno, víc doma než v práci. Obě děti v jednom kuse marodí. Na tom by asi nebylo nic divného. Snad jen to, že jsem s nimi na ošetřovačce jenom já. Manžel Martin (42) dělá, že se ho to netýká. Přitom je to čistě o tom, že nechce být doma s nemocnými dětmi a starat se o ně.
S nemocnými dětmi jsem doma jen já
Letos mám pocit, že je to s nemocemi katastrofa. Co děti po prázdninách nastoupily do školy, pořád jen marodí. Ve škole jsou tak čtrnáct dní a už jsou zase doma v posteli. Stela (7) je v první třídě a je pro ni nesmírně důležité, aby si školu zažila. Zatím se nám to moc nedaří. V září jsem s ní byla na ošetřovačce hned dvakrát. Jednou pro spálovou angínu, podruhé pro zánět středního ucha a ošklivý kašel.
Sotva se vrátila do školy, lehl její starší bratr Tomáš (9). Ten měl od září spálovou angínu hned třikrát. I kvůli synovi jsem si brala ošetřovné, protože měl tak ošklivý kašel, že jsem se ho bála nechat doma o samotě. To bylo vlastně poprvé, kdy jsem požádala i manžela, aby byl jednou s nemocným dítětem doma on.
„Já? Neexistuje," bránil se hned. „Šéf by mě vynesl v zubech, máme hodně práce," ťukal si na čelo, co to mám za nápady. „A ty si myslíš, že můj šéf je nadšený?" reagovala jsem hbitě. „Není mi zrovna dvakrát příjemné, že jsem několikrát za měsíc doma s nemocnými dětmi,“ zdůrazňovala jsem. „U vás ženských je to jinak," namítal.
Manžel odmítá pečovat o děti
„Jinak? Jako že je povinnost jen nás matek být doma s dětmi?" spustila jsem. „Ty víš, jak to myslím," snažil se to zlehčit. „Ne, to teda nevím, jak to myslíš," šla jsem do boje. „My, ženy, rodíme, menstruujeme, kojíme a staráme se o děti," vjel do mě vztek. „A co děláte vy?" zeptala jsem se, ale na to neměl co říct. „A co po mně vlastně chceš?" reagoval nakonec.
„Co chci? Aby ses zapojil, když jsou děti tak často nemocné. A abys někdy s nimi byl doma ty," řekla jsem na jeden zátah. Evidentně se mu to nelíbilo. Od toho rozhovoru uplynuly dva měsíce a nespočet dalších dětských nemocí. Opět jsem je řešila já. Nejde o to, že jsem s dětmi doma. Jsem s nimi ráda. Jde mi o princip.
Moje práce není důležitá?
Vadí mi, že se manžel chová, jako kdyby moje práce nebyla důležitá. O peníze u nás v tomto případě nejde. Bereme plus mínus to samé. Jde o to, že on nechce být doma s dětmi. Tuší, že být týden zavřený doma, vařit čaje a hlídat teplotu není zábava. Jenže i to patří k rodičovství. Já si s dětmi užila dost.
Dvě mateřské mluví za všechno. Trvalo mi, než jsem si v práci znovu vybudovala pověst a získala svoje místo. Jenže pokud to bude takto pokračovat a manžel mi nepomůže, mohu přijít o práci. Vím, jak to dneska chodí. Jsem z Martina zklamaná, protože si myslím, že jeho přístup není fér. Nevím, proč stále přežívá model, že žena stojí u plotny a muž loví zvěř. Dneska si máme být rovni. Ale u nás doma je to pořád jako v pravěku...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.