Nic ze začátku nevypadá tak, jak to doopravdy je. O tom se přesvědčil i Kryštof. Myslel si, že si našel spřízněnou duši. Nicméně opak byl pravdou. Dárek, který od své přítelkyně dostal, ho v tom jen ujistil.
S Anetou jsme spolu víc než půl roku. První seznámení měli na svědomí naši společní přátelé. Jednoduše si mysleli, že se k sobě budeme hodit. Ze začátku jsem s nimi souhlasil. Aneta byla úžasná, vtipná, laskavá a rozhodně s ní nikdy nebyla nuda. Byl to ten typ člověka, který nikdy nevydrží dlouho na jednom místě. Po několika dalších schůzkách jsme spolu začali chodit.
Změna v chování
Po půl roce, kdy jsem si myslel, že zažívám ty nejšťastnější chvíle svého života, se začalo všechno kazit. Nejprve Anetu vyhodili z práce. Velmi těžce to nesla, protože svoji práci měla opravdu ráda a teď musela sedět doma, což se příčilo její povaze. Myslel jsem si, že se z toho rychle oklepe, ale nestalo se tak.
Na další ránu osudu nemusela dlouho čekat. Její matce lékaři diagnostikovali rakovinu plic ve finálním stádiu. Do dvou měsíců zemřela. To Aneta už nezvládla. Nervově se zhroutila a začala chodit k terapeutovi.
Dárek, který mě zaskočil
Snažil jsem se jí být oporou, nicméně se mi zdálo, že už není taková jako dřív. Její výkyvy nálad byly čím dál nesnesitelnější a častější. Chvílemi jsem měl pocit, že chodím se dvěma různými lidmi najednou. V jednom okamžiku byla naprosto normální, ale pak se její chování doslova z minuty na minutu změnilo jako mávnutím proutku. Začala být agresivní, vedla divné řeči, často mě i fyzicky napadala.
Poslední kapkou byl dárek, který jsem od ní dostal k narozeninám. Když jsem velkou krabici otevřel, zůstal jsem sedět s otevřenou pusou. Moje přítelkyně mi věnovala urnu. Když jsem se jí zeptal, proč mi ji dala, odpověděla jednoduše, že se stejně jednou bude hodit.
Její chování už dál nesnesu
Zdá se mi, že se už zcela zbláznila. Vyhazov z práce a smrt její matky z ní udělaly úplně jiného člověka. Často přemýšlím, že bych jí měl doporučit, aby se začala vídat s nějakým odborníkem. Očividně je terapeut málo a měla by zvážit návštěvu psychiatra.
Přesto už její chování dál nesnesu. Dokonce uvažuji nad tím, že bych se s ní měl rozejít, ale také si říkám, že je možné, že je doopravdy psychicky nemocná, a měl bych jí tedy být oporou. Opravdu nevím, co mám dělat.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.