Květa se letos musela postavit své snaše. Odmítla hlídat její děti celé léto, protože už je nezvládá. Vzala si je na 14 dní. Janu to naštvalo natolik, že Květě řekla, že je babičkou na baterky. Květě je to sice líto, ale stojí si za svým a chce mít čas i pro sebe.
I když mám svá vnoučata ráda, letos jsem je odmítla hlídat celé prázdniny. Snacha Jana (38) mě kvůli tomu považuje za babičku na baterky. Jako kdyby zapomněla, co pro ni a její děti dělám. Je mi z toho úzko, ale zlomit se nedám.
Každé léto hlídám vnoučata celé prázdniny
Snacha Jana mi v posledních letech dávala děti na téměř celé letní prázdniny. První rok jsem z toho byla vážně nadšená. Tehdy pětiletá Klára a šestiletý Honzík byly malé a vcelku hodné děti. Jezdili jsme po výletech, chodili na koupaliště a léto si náramně užili. Sice jsem neměla ani jeden volný den pro sebe, ale nevadilo mi to.
Další rok to Jana brala jako automatiku a děti mi zase přivezla. Opět na celé dva měsíce. Divila jsem se, že netouží po tom, aby někam jeli spolu. Je pravdou, že Jana i můj syn Ondřej (40) mají poměrně náročnou práci. A tak jsem se i další rok postarala o děti. Už to ale nebylo tak skvělé. Vyžadovaly mnohem více aktivit a já to přestala zvládat.
Navíc jsme s manželem Rudou v důchodu a nemůžeme si dovolit živit dva měsíce další dva krky. Jana ani Ondra nám třeba na stravu nikdy nedají ani korunu. Po druhém létě jsem si slíbila, že další rok si je k sobě vezmeme maximálně na tři týdny. Když Jana přišla i další rok s tím, že děti jedou k nám, nabídla jsem jí jen tři týdny.
Rozhodla jsem se, že vnoučata budu hlídat jen 14 dní
Jana hned zjišťovala, proč u nás nemohou být děti celé léto. „Nezlob se, ale je to velmi náročný a já chci mít nějaký čas i pro sebe," namítla jsem. „Čas pro sebe? Prosím tě, vždyť jsi v důchodu," pronesla a děti mi strčila na celé dva měsíce. Třetí léto bylo vážně náročné. Děti už nebyly tak hodné jako kdysi.
Mnohem víc toho snědí, takže jsem stála pořád u sporáku a vařila. Vymýšlely si kraviny, co všechno chtějí koupit. Měla jsem jazyk na vestě. Takže jsem si znovu slíbila, že další rok budu tvrdší a Janě se postavím. Rok uběhl jako voda a já opět stála před nepříjemnou otázkou. „Můžou děti na prázdniny zase k vám?" zeptala se Jana, aby se neřeklo.
„Letos ti je pohlídám maximálně 14 dní," řekla jsem. To se Jana zděsila. „A proč, prosím tě?" zjišťovala. Původně jsem chtěla lhát a říct, že jedeme na dovolenou. Nakonec jsem řekla pravdu: „Už jsem na to stará. Jsem z toho pak další měsíc unavená. Je to náročné jak finančně, tak fyzicky."
Snacha mě nazvala babičkou na baterky
„Ježíši, ty naděláš. Tak jim dej tablety a máš klid," zlehčovala má slova. „Myslím to vážně. Můžou přijet na 14 dní. Zbytek je na vás," trvala jsem na svém. A to Jana řekla něco, co se mě velmi dotklo. „Jsi babička na baterky. Nechceš hlídat vlastní vnoučata," prskla po mě. Dost mě tím zaskočila, takže jsem se na nic nezmohla.
I tak jsem trvala na svém. Děti přivezla první den prázdnin a 15. července si je vezla zase domů. A to velmi nasupeně. S dětmi kolem sebe mi řekla: „Děti, babička už vás tady nechce..." A pak odjela. Hodně to zabolelo, ale nedá se svítit. Jednou je matka a musí se umět postarat. Zbytek léta máme s manželem pro sebe a už se nemohu dočkat. Snad to Jana pochopila a příští rok už nic zkoušet nebude.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.