Květomila (59): Už jsem nemohla dál snášet bolest v srdci. Vyslovit přání smrti ale nebylo to nejlepší řešení

V mém životě se stalo tolik tragédii, že jsem ztratila chuť pokračovat. Jednu noc jsem byla hrozně zoufalá a nepřála jsem si nic jiného, než zemřít. Otočila jsem se k nedalekému hřbitovu a vyslovila přání, které se málem splnilo. Natolik mě to vyděsilo, že jsem si uvědomila, že vlastně ještě nechci umřít.

Mohlo by Vás zajímat:

Bětka (22): Maminku jsem nikdy neviděla. Jednou v noci se mi splnilo přání a navštívila mě

Zemřeli mi oba synové

Celé moje neštěstí začalo před pěti lety. To zemřel můj první syn Karel. Léčil se s leukémii, která ho nakonec dostala. Přežít své dítě je podle mého soudu skutečně to nejhorší, co se vám může v životě stát. Tu bolest jsem neunesla a psychicky jsem se zhroutila. Manžel Vlastimil (61) se mě snažil držet nad vodou.

Po smrti Karla jsem se citově upnula k mladšímu synovi Lukášovi. Měla jsem panický strach, že přijdu i o něj. Proto jsem chtěla být pořád s ním. Jenže ani jeho jsem nedokázala ochránit. Dva roky po Karlově smrti zemřel také. Byl účastníkem tragické dopravní nehody.

Takto těžké rány osudu jsou na jednoho vážně moc. Vlastimil si se mnou nevěděl rady. Celé dny a noci jsem jen brečela. Nedokázala jsem normálně fungovat. Jako kdybych totálně ztratila smysl života. Manžel mě prosil, abych se svěřila do rukou psychologů, protože to sám nezvládne. Já na to ale neměla pomyšlení. A tak mě po čase opustil.

Mohlo by Vás zajímat:

Týna (24): Mámu mi nahradila tchyně. Byly jsme tak spřízněné duše, že mě neopustila ani po smrti

Přála jsem si umřít

To pro mě byla poslední kapka. Sice neumřel, ale najednou vedle mě nebyl. Přišla jsem si tak sama a k ničemu. Stará bába bez důvodu žít. Jednu noc jsem cítila, jak mě to všechno svírá. Už jsem dál nemohla. Chtěla jsem to vnitřní užírání ukončit. Uprostřed noci jsem si stoupla k oknu a vyslovila podivné přání.

„Chci umřít. Přijďte si pro mě. Už nemám důvod dál zůstávat mezi živými,“ promluvila jsem k lehce osvětlenému hřbitovu. „Třeba mě uškrťte, jen už mě tady nenechávejte," prosila jsem zoufale. S bolestí v srdci jsem ulehla do postele a doufala, že už se ráno neprobudím. Ta noc byla pro můj život zásadní. Měla jsem sen o tom, jak nemohu dýchat.

Někdo mě držel pevně kolem krku a škrtil. Ve snu jsem prosila o milost a možnost dál žít. „Já chci ještě žít," zasípala jsem a sevření povolilo. K ránu jsem se probudila s bolestí v krku. Šla jsem si do koupelny natočit vodu. Při pohledu do zrcadla jsem se lekla. Kolem krku mi svítily rudé otisky. „Tak to nebyl sen," špitla jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (55): Po tátově smrti jsem si vzala jeho staré rádio. Jedné noci mi přes něj zazpíval

Už nikdy si nebudu zahrávat s přáním smrti

Rukou jsem si přejížděla přes otisky. Běhal mi z toho mráz po zádech. „Teď mám šanci zase žít," řekla jsem si po chvíli. Zkontaktovala jsem manžela a poprosila o odpuštění. Nedalo mi příliš práce přemluvit ho, aby se vrátil. Dokonce mi řekl, že na to čekal. Na jeho prosbu jsem začala docházet k psychologovi a o svou bolest se dělím.

Myslím, že jsem na dobré cestě. Kluky mi to sice nikdy nevrátí, ale pořád je důvod žít. Je tu manžel, který také přišel o syny. Já potřebuji jeho a on mě. Mrzí mě, jak zbabělá jsem byla. Záhadou však zůstává můj sen. Přijde mi to celé jako příliš velká náhoda. Myslím, že s přáním smrti si už nikdy nebudu zahrávat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (48): Když jsem usedla na obětní kámen, stalo se něco, co mě k smrti vyděsilo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.