Každá dívka sní o svém svatebním dni. Představuje si sama sebe v dokonalých šatech a na nádherném místě s mužem svých snů. Lada nebyla jiná. Jenže když nadešel den D, všechno se nepěkně zvrtlo.
S Edou (37) jsme spolu už přes deset let. On za celou tu dobu neměl ani jednou potřebu požádat mě o ruku. Ani když jsem porodila dvojčata Thea a Ingrid, kterým je dnes sedm let.
Partner se nechtěl ženit
Velmi mě to mrzelo. Já jsem si vždy svatbu přála. Doufala jsem, že aspoň jednou okusím ten pocit, jaké to je kráčet v bílém uličkou. Eda se ale k tomu velkému kroku neměl. Nerozhoupalo ho nic, ani moje prosby. „Nemyslím si, že svatba je to pravé. Neznám nikoho, komu manželství vydrželo. Všude je to samý rozvod. Nechci dopadnout stejně,“ říkal mi.
Já ale měla jiný názor. „Vždyť ani nebudu nic vědět, kdyby se ti náhodou něco stalo. Zkus aspoň popřemýšlet o těch praktických záležitostech spojených s manželstvím,“ řekla jsem mu. Nepomohlo to. Teprve před rokem a půl, kdy se do naléhání na Edu zapojila i dvojčata, svolil a o ruku mě požádal.
Nemohla jsem se dočkat svého velkého dne
Byla jsem z toho nadšená a hned jsem začala organizovat svatbu. Chtěla jsem, aby byla perfektní, zvlášť když jsem na ni musela čekat tak dlouho. Vybrali jsme ideální místo a datum stanovili na léto. Seznam hostů, kteří měli přijet, byl dlouhý. Ale nevěděla jsem, koho bych měla vynechat, každý si zasloužil tam být.
Svatba se najednou stala středobodem mého vesmíru. Všechno to zařizování mě úplně pohltilo. Chtěla jsem, aby bylo všechno perfektní. Možná právě to se mi vymstilo. Asi jsem se na svatbu těšila až moc. A právě proto to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Svatba se nekonala
V den svatby jsem se probudila s šílenými bolestmi břicha. Už noc nebyla nejlepší. Bylo mi naprosto mizerně. Bylo mi na zvracení, nemohla jsem se ani zvednout z postele. Jediné, čeho jsem byla schopná, bylo odcházet na záchod zvracet. Když bolest břicha přešla, začalo mě bolet celé tělo a měla jsem zimnici.
A najednou mi to bylo jasné, dnes žádná svatba nebude. Byla jsem v tak hrozném stavu, že na obřadu bych se ani neudržela na nohou. A tak jsme museli všechno odvolat. Všechno, co jsem tak pečlivě naplánovala, propadlo. Byla jsem zdrcená a na dně. Ještě teď, když nad tou promarněnou svatbou přemýšlím, je mi do breku. Těžko říct, jestli se někdy zmůžeme a zorganizujeme ji znova.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.