Sabina toužila po tom, aby v jejím životě šlo vše popořádku. Nejdřív svatba a až pak dítě. Otěhotněla těsně po zásnubách, a tak s partnerem odložili svatbu až na dobu po porodu. Sabinu ale nenapadlo, že si to Michal rozmyslí.
Vždy jsem byla dost konzervativní, a tak jsem chtěla stihnout svatbu před tím, než budeme s Michalem (24) mít dítě. Podle okolí jsme sice byli mladí, pro potomka jsme se ale rozhodli už krátce po dvaceti. Nebylo na co čekat. Oba jsme měli dostudováno, práci slušnou, koupili jsme byt a zkrátka se nám dařilo.
Vášnivá noc v Itálii nám dala syna
Michal přede mnou poklekl v Římě. Když jsme se tehdy díky levným letenkám dostali na víkend do slunné Itálie, čekalo mě nádherné překvapení. Nadšeně jsem sdílela novinku na sociálních sítích a připadala jsem si nejdůležitější na světe. Když jsme to šli večer oslavit, hodně jsme popíjeli, jedli, byli tak obyčejně šťastní... Ráda na to vzpomínám.
Večer jsme zakončili vášnivou nocí na hotelu. Tehdy jsme si poprvé za celý náš vztah nedávali pozor. Prášky jsem nikdy nebrala, nebyla jsem příznivcem antikoncepce. A protože jsme byli v dlouhodobém vztahu, už ani ten kondom jsme u sebe nevozili. Co se mělo stát, to se zřejmě stalo. Ještě tu noc jsem v Itálii otěhotněla.
Brát jsme se měli až po porodu
Brala jsem to jako obrovské požehnání, protože už tehdy jsem si uvědomila, že je to zázrak. Je mnoho žen, kterým se otěhotnět nedaří. Jenže vdávat se těhotná, to jsem tedy nechtěla. Navíc mi bylo od začátku pěkně zle. Neustálé zvracení, nechutenství a později oteklé ruce, kotníky... Představa, že se v tomhle stavu nasoukám do svatebních šatů, mě neskutečně děsila.
„Vždyť s tou svatbou můžeme počkat, o nic nejde," konejšil mě Michal. A já si říkala, jak je pozorný. „Nechtěla jsem dítě bez svatby, vždyť to víš," odvětila jsem. „Jsme zasnoubení, myslím, že svatba už je jen formalita," ujistil mě. A tak jsme se shodli, že nebudeme spěchat. Za pár měsíců přišel na svět Albert. To jsem ještě netušila, jaká "formalita" ve skutečnosti bude pro Michala svatba.
Svatba vlastně není důležitá, řekl mi přítel
Co se však nestalo. S příchodem dalšího člena domácnosti se na svatbu jaksi pozapomnělo. Prvního půl roku jsem si nevzpomněla ani já, Albert byl náročné miminko a vyžadoval spoustu pozornosti. „Nenaplánujeme taky tu svatbu?" řekla jsem jeden večer, když jsme si po náročném dni sedli k televizi. „Tak na tu už jsem skoro zapomněl," řekl Michal.
Hrklo ve mě. „Počkej, jak zapomněl?" smála jsem se, abych odlehčila svůj šok. „Tak máme Berta, to je dostatečný závazek, co myslíš? Já bych teď neutrácel za nějakou svatbu, stejně je to jen papír," pokrčil rameny. „To nemyslíš vážně," postavila jsem se před něj. „Sabčo, neřeš to, tak třeba někdy, až na to bude čas," nebral mé námitky vážně. Je to už půl roku a čas stále nebyl. Kdykoliv o tom začnu, Michal mě rychle utne. Nevím, co mám dělat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.