Když Pavel požádal Lenku o ruku, byla štěstím bez sebe. Sotva se pustila do příprav svatby, přišel Pavel s něčím neočekávaným. Vezme si ji jen tehdy, když se k nim po svatbě může nastěhovat i jeho matka. To Lenka v žádném případě nedopustí.
I když jsme s Pavlem (30) spolu teprve tři roky, už mě požádal o ruku. Nedávno jsem se pustila do příprav svatby. Přítel mi však dal jednu podmínku. Chce, aby s námi po svatbě bydlela jeho matka. A já vím, že to nedokážu.
Přítel je mamánek
Když jsme se s Pavlem poznali, bydlel ještě pořád u své matky. Mluvil o ní jako o bohyni. Já jsem ale pochopila, že jejich vztah není zcela normální. Hned jsem věděla, že Pavel je mamánek. Podle toho, co vyprávěl, mu matka poskytovala maximální servis. Od složených a vyžehlených ponožek, které mu dávala do skříně, po každodenní teplé jídlo.
„To víš, mamka nikoho jiného nemá, nemůžu jen tak odejít," vysvětloval, když jsem se ptala, proč spolu nemůžeme bydlet. Když je člověk zamilovaný, dokáže tolerovat spoustu věcí. A vzhledem k tomu, že jsem si od našeho vztahu hodně slibovala, neřešila jsem jeho vztah s mámou. Neříkala jsem nic ani na to, když mu pětkrát denně volala.
Nevadilo jí, že nám volá nevhod, nebo že spolu mluvili před hodinou. Pavel na ni nikdy neřekl křivého slova, takže jsem si i já musela nechat kritiku pro sebe. Jde o to, že když si jeho matku odmyslím, náš vztah je bez chyby. Chodíme rádi do společnosti a máme hodně společného. Chceme děti a žít poklidný život.
Vezme si mě jen tehdy, když s námi bude bydlet jeho matka
Když mě Pája požádal o ruku, byla jsem šťastná. Už jsem si ve svých představách malovala rodinný dům a v něm kopu dětí. Možná by to tak i mohlo být, kdyby neměl matku. Před časem jsem se pustila do příprav svatby. Pavel byl nadšený a chtěl se angažovat. Než se tak stalo, položil na stůl jedinou podmínku.
„Vím, že to s mou matkou někdy není lehké. Ale až se vezmeme, nemůžu ji nechat o samotě," začal. „Nebude sama, vždyť za ní můžeme dál jezdit," reagovala jsem. „Já vím, ale už to nebude ono. Já bych si moc přál, aby mohla jít máti bydlet s námi. Je to moje podmínka pro uzavření sňatku," řekl a mě polilo horko.
„S námi?" zopakovala jsem nevěřícně. „Je sama. Nikoho jiného nemá. Když se odstěhuji, zlomí jí to srdce. Myslíš, že bys to dokázala?" zeptal se otevřeně. Abych neřekla něco, co mě bude mrzet, požádala jsem Pavla o pár dní na rozmyšlenou. Nemohla jsem věc, která mě bude ovlivňovat několik let, rozhodnout v jedné minutě.
Nechci bydlet s tchyní
A jak se ukázalo, stojím na mrtvém bodě. Já s ní bydlet nechci. Vím, že je to hodná ženská, která svého syna miluje. Jenže já chci žít jen s ním. Nechci, aby nám prala, vařila a strkala čumák do soukromí. Ona sice slibuje, že se nic z toho nebude dít, ale nejsem včerejší. Hlavně když spolu mají takový vztah.
Nedej bože, až přijdou na svět děti a ona nám bude zasahovat do výchovy. Pavlovi jsem řekla, že to nezvládnu. Snažila jsem se mu otevřít oči, aby pochopil, že má nárok na vlastní život. Jeho matka je dospělá ženská, nemůže se na něj donekonečna vázat. Myslím, že vím, co nás čeká. Pokud si mě kvůli tomu Pavel nevezme, náš vztah je u konce. Mrzí mě to, ale bydlení s tchyní je příliš veliká oběť.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.