Lenka (33): Máma předváděla na Dušičky opravdové divadlo. Všichni ale ví, že smutek za tátou jen předstírá

Jsem na větvi ze své matky. Každý rok na Dušičky předvádí komedii, která nemá obdoby. Jsou to tři roky, co táta umřel. Máti si na něj za celý rok pomalu nevzpomene. Ale na Dušičky? To nám vždy ukáže herecký výkon pomalu na Oskara.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (36): Babička přestěhovala dědův hrob. Ani na Dušičky nám nechce říct, kde teď je

Máma byla s tátou jen pro peníze

Myslím si, že celá rodina moc dobře věděla, proč máma s tátou vlastně je. Byl tak bohatý, že z jeho peněz můžou žít další dvě generace. Roky se ho držela jenom kvůli tomu, že jí dopřával něco, na co by se sama nikdy nezmohla. Luxusní dovolené v Karibiku, dům v prestižní části města, drahá auta. My s bráchou Honzou (35) jsme jako děti měli dokonce chůvu. Máma byla bez práce a jen si užívala otcových peněz.

Táta nás, na rozdíl od ní, měl vážně rád. Nikdy nám nechtěl dát nic zadarmo. Vlastně nás chránil před mocí peněz a bohatství. Byl si dobře vědom toho, jak jsou peníze pomíjivé. A že tak rychle, jak se vydělaly, mohou zase zmizet. I když jsme s bráchou měli všechno, nejvíc jsme si vážili právě tatínka.

Ten nám bohužel před třemi lety zemřel. Ze stresu a špatného životního stylu dostal srdeční příhodu. Neumřel hned. Několik měsíců ležel v nemocnici a my doufali v zázrak. Nakonec to jeho srdíčko nezvládlo a táta navždy odešel. Nás s Honzou to semlelo.

Mohlo by Vás zajímat:

Nina (35): Manžel začal po smrti své matky podivně truchlit, teď máme domácnost plnou starých cetek

Po otcově smrti máti netruchlila

Máma neuronila ani slzu. Jeho smrt komentovala slovy: „Takový je život. Musíme jít dál." Vlastně nás to s bráchou moc nepřekvapilo. Vždycky byla chladná a k tátovi obzvlášť. Pro ni představoval jen bezednou pokladnu. Naše babička Magda jeho smrt oplakala. Je to přísná ženská, která řekne přesně to, co si myslí.

Jasně ukázala prstem na naši matku a přišila jí na krk částečnou vinu za tátovu smrt. Tehdy se máma zlobila, že jsme se jí nezastali. Nemohli jsme, protože jsme to s Honzou cítili stejně. Když táta umřel, máma o něm nemluvila, nevzpomínala. Žila dál, jako by se nechumelilo. Na hrob mu šla poprvé až na Dušičky. Tam jsme zažili neskutečnou komedii.

„Kde jsi, můj Evžene? Kde?" přehrávala smutek. „Co já tady bez tebe budu dělat?" tlačila slzy. Kácela se k zemi, podle všeho se jí špatně dýchalo. My se k ní sesypali a podpírali ji. Nakonec jsme i utěšovali její zármutek. „Myslím, že mámě došlo až teď, že táta umřel. Proto tak vyvádí," vysvětloval si brácha matčino podivné chování.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (65): Po smrti manžela se ke mně nastěhovala dcera. Nebyl to šťastný nápad

Na Dušičky máma hraje smutek

Už den po Dušičkách byla máma zase v pohodě. Smutek i slzy odvál čas. O tátovi už se zase nemluvilo. Byla jsem z toho zmatená. Další rok se máma na otcově hrobu neukázala. Zase až na Dušičky. To se dokonce nechala odvézt přímo až místo. Zalykala se, byla hysterická a plná smutku, kterému jsme měli věřit. Postupně nám docházelo, že to celé jen hraje. Vlastně už tři roky s téměř stejným scénářem.

Letos tomu nebylo jinak. Celá v černém usedne do auta, pak se pár minut svíjí u hrobu, pláče, huláká a vyvádí, že se bez táty nedá žít. Celý den jsme s ní a ona truchlí. Druhý den, jako lusknutím prstu, není po smutku ani stopy. Máma je prostě falešná a trapná. Nechápe, že nám táta vážně chybí a na její výlevy nemáme energii.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ignác (55): Když manželce zemřel milenec, rozhodl jsem se pro neobvyklé řešení

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.