Leona chodí s Bedřichem sotva půl roku a už u něj našla zásnubní prsten. Tím ale překvapení ještě nekončí. Prstýnek totiž pravděpodobně není pro ni...
S Bedřichem (33) chodím půl roku a nečekaně jsem u něho doma narazila na zásnubní prstýnek. Místo toho, abych se radovala, zaplavila mě vlna pochyb. Když se po dalších týdnech nevyjádřil, došlo mi, že prsten nebyl pro mě.
Sestěhovali jsme se už po půl roce
V našem věku asi není nač čekat. Půl roku chození bylo fajn a nadešel čas společného bydlení. Byla jsem ráda, že se mě Bedřich zeptal sám, jestli se k němu chci nastěhovat. Jak jsem si u něj začala skládat svoje věci, narazila jsem na krabičku se zásnubním prstýnkem. Byla schovaná v knihovně, kde mi Bedřich přenechal několik poliček.
Rozbušilo se mi srdce a první reakce byla silně odmítavá. Chtěla jsem nejprve zjistit, jak se nám bude společně bydlet. Nechtěla jsem rovnou zásnuby, nedejbože plánovat veselku. Vždyť po půl roce se ještě doopravdy neznáme. Krabičku jsem schovala zpátky a předstírala, že o ničem nevím.
Pokaždé, když večer Bedřich zapálil svíčku, nebo otevřel lahev vína, sevřel se mi žaludek. Věděla jsem, že svého přítele rozhodně neodmítnu. Jen bych byla ráda, kdyby tolik nespěchal. Týdny ubíhaly a žádost se nedostavovala. Čas od času jsem zkontrolovala, zda je krabička se šperkem stále na svém místě. Byla.
Chtěl si vzít svou bývalku
Nemohla jsem si pomoci, vyprávěla jsem o svém nálezu kamarádce, která mě s Bedřichem seznámila. Vykulila oči a chytila se za pusu. Nemusela nic říkat, došlo mi to okamžitě. „Pane bože, není to ještě prsten z doby, kdy chodil s Karin?“ zeptala jsem se zděšeně.
„Zlato, přísahám, že to nevím. Ale je to klidně možné. Určitě Karin o ruku nakonec nepožádal, o tom bych věděla,“ tvrdila kamarádka a já neměla důvod jí nevěřit. „To nic nemění na tom, že ji asi o ruku požádat chtěl. Dřív, než mu dala kopačky,“ pronesla jsem smutně.
Bedřich mi totiž lhal. Vyprávěl mi, že se chtěl s Karin rozejít, protože jim to neklapalo. Nakonec přišla s rozhodnutím první. Ale já teď věděla, jak to bylo doopravdy. O prstýnku se Bedřich zřejmě nikomu nezmínil. Schoval si ho, a to dost hloupě. A kdo ví, třeba mi ho jednou bude chtít dát. Jenže taková představa se mi moc nelíbí.
Opět mi lhal
„Uvažoval jsi někdy o své bejvalce jako o ženě na celý život?“ zeptala jsem se Bedřicha zvědavě. „Nikdy, byl to celé omyl. Teprve s tebou jsem šťastný,“ řekl a políbil mě. A já nevěděla, co si mám o jeho lhaní myslet.
Možná chce celou kapitolu uzavřít. Žárlím na Karin a zároveň doufám, že pokud mě Bedřich někdy o ruku požádá, vybere nový prsten. Asi bych nesnesla takový, co měl v jeho představách patřit jiné. Kéž bych ho nikdy nenašla, zbytečně se mi v hlavě rozvířily pochyby...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.