Libuše si o své matce nedělala žádné iluze. Věděla, že žije jen pro peníze. Vždycky byla taková. Přesto ji jednoho dne zaskočilo, když si její matka řekla o peníze za něco, co by měla dělat automaticky a zadarmo.
To, že byla moje matka vždycky na peníze, nebylo žádným tajemstvím. Nejraději by se v nich utopila. Musela se mít vždycky lépe než ostatní.
Matka musela mít vše nové a značkové
Táta to s ní neměl nikdy jednoduché. Sotva získal lépe placenou práci, matčiny nároky se zvýšily. Chtěla všechno nové a značkové. Neexistovalo, že by si něco odepřela. I my s bráchou jsme museli být ve škole za hvězdy, co se oblečení a vybavení týkalo. Nebylo to ani tak z lásky, jako proto, že si tím matka něco dokazovala.
Lidé si o ní za zády šuškali. Málokdo ji měl rád, jen se na oko přetvařoval. Těžko se s ní mluvilo. Na potkání vyprávěla, jak máme novou vířivku, nebo že neví, kde jí hlava stojí, protože budujeme saunu. Mně i bráchovi tím pěkně zavařila, protože pak nikdo neměl moc rád ani nás. Poměrně dost se mi ulevilo, když jsem se od rodičů odstěhovala.
Chtěla jsem začít jinde znovu. Zbavit se té nálepky namyšlené holky z bohaté rodiny. Po čase jsem si našla přítele, který je dnes mým manželem. Žijeme s Radkem skromným, ale spokojeným životem. Před rokem se nám narodil syn Tobiáš.
Nabídla se, že nám pohlídá syna
Z manželovy výplaty bylo poměrně těžké rodinu uživit. Takže když mi v práci nabídli, že mohu dělat na zkrácený úvazek, neváhala jsem. Jen jsem musela vyřešit hlídání pro Tobíka. Nemělo smysl platit chůvu, protože to, co bych vydělala, bych jí obratem zaplatila. Nabídla se Radkova mamka. Měla sice jisté zdravotní problémy, ale nějaký čas to fungovalo.
Já pomáhala Radkovi živit rodinu a Tobíkovi to docela svědčilo, že se učí být i bez matky. Jednoho dne nám ale tchyně s lítostí oznámila, že už to nezvládá. Nikdo se na ni nezlobil. Jen se muselo hledat další hlídání. Když mi volala matka, řekla jsem jí, v jaké jsem situaci. A ona přišla s nečekanou nabídkou: „Tak já vám ho budu hlídat, chceš?“
Zaváhala jsem. Bála jsem se, jaké móresy ho bude učit. Zdálo se ale, že se uklidnila. Tvrdila mi, jak se na to těší. Chodila jsem do práce od pondělí do středy. Takže jsme k ní Tobíka v pondělí ráno odvezli a odpoledne jsem si pro něj zase jela. Matka byla nadšená, jak jim to spolu krásně jde. Po nějakém čase mi navrhla, aby u ní ty dny přespával. Přišlo mi to drsné, ale nakonec jsem svolila.
Naúčtovala si 40 tisíc za hlídání vnuka
V práci jsem začala dělat i přesčasy a Tobík chodil domů nadšený. Nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží problém. Před časem, když jsem si pro syna jela, mě ale čekal šok. Když mi ho matka předávala, vyšlo z ní něco odporného. „Jak se domluvíme na placení? Tobík sem jezdí už skoro půl roku a já neviděla ještě ani korunu. Tady jsem sepsala výdaje za jídlo, vodu a můj čas,“ prohlásila a podala mi do ruky papír.
Na konci listu byla částka, ze které se mi podlomila kolena. Naúčtovala si za hlídání vlastního vnuka téměř čtyřicet tisíc. „Mami, to snad nemyslíš vážně! Jsme rodina, to po mně nemůžeš chtít!“ vyjekla jsem. „Buď to do týdne pošli, nebo mi ho sem už nevoz,“ řekla naprosto vážně. Tak jsem zase doma a užívám si syna.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.