Z prvního setkání s partnerovými rodiči bývá spoustu lidí nervózní. Své o tom ví i Lída, která bohužel rodinný večer neustála a přihodilo se jí něco strašného. Co to bylo, se dočtete v jejím příběhu.
Když mě Franta po šesti měsících požádal o ruku, prosila jsem ho, ať mě štípne, jestli se mi to nezdá. Měla jsem obrovskou radost, že mám takového chlapa.
Rodiče jsem ještě neviděla
Jediné, co mě znepokojilo, bylo to, že jsem do té doby nepoznala jeho rodiče. Franta jim o mně prý vyprávěl, ale kvůli přetrvávajícímu koronaviru jsme návštěvu oddalovali, přitom bydlí asi půl hodiny od nás. „Teď už je budeme muset navštívit, tohle jim musíme říct osobně,“ dodal a já jsem se těšila, že je konečně poznám. Jak jsme dorazili k jejich domu, začala jsem být nervózní, ale on mě uklidnil, že to dobře dopadne. Jenže nedopadlo.
Začátek byl dobrý
Budoucí tchyně s tchánem mě přivítali a tchyně nandala oběd. Pochválila jsem jí ho, a když jsme dojedli, sedli jsme si do obýváku. Franta to na ně hned vybalil: „Budeme se brát!“ Rodiče vytřeštili oči. Mě to také překvapilo, myslela jsem, že to řekne trochu lépe, ale tchyně se usmála a přinesla slivovici.
Nepiji tvrdý alkohol. S Frantou si občas dáme víno a mně stačí dvě skleničky, a už to cítím. Ona ale prohlásila, že taková velká věc se musí oslavit. Nakonec přemluvila i Frantu, aby si dal. „Já vás ráda odvezu, zítra pro vás přijedu a vyzvednete si auto,“ říkala.
Když mi nalévala čtvrtého panáka, odmítla jsem, že už mi to stačí, ale tchán do mě šťouchal, že pořádná baba něco vydrží, tak jsem poslušně klopila jednoho za druhým. Pak už jsem se začala slušně motat a pamatuji si jen takové útržky.
Neustála jsem to
Franta říkal, že když jsme šli do auta, uklouzla jsem před vchodem a děsně jsem se smála. „Sedni si dopředu, aby ti nebylo blbě,“ řekl a tchyně usedla za volant, načež mi dala do klína svoji kabelku. Matně si vybavuji, že něco povídala a se mnou se točil celý svět. Bohužel se mi udělalo tak zle, že jsem naprosto nečekaně zvracela. První, co mi přišlo pod ruku, byla její kabelka, která byla otevřená.
Franta měl hrozný záchvat smíchu, když mi to vyprávěl. Prý když jsem se vyzvracela, měla jsem stále zabořený obličej do kabelky. Nevšimla jsem si, že tchyně zastavila. Když otevřela moje dveře, houkla jsem na ni: „Kdo to je?!“ Ona mě chytla za bundu a vyhodila mě z auta jako psa. Křičela na mě, že jsem prase a tu kabelku jí zaplatím. Franta se ji snažil uklidnit. Já se venku vyzvracela ještě jednou a ona mě už nechtěla odvézt.
Nakonec jsme nějak dojeli. Vím, že jsem se jí pořád omlouvala, ona mi ale řekla, že jsme se viděly naposledy. Druhý den s ní jel pro auto jen Franta. Mně bylo hrozně a stejně bych nejela, protože mě tchyně nesnáší. Pochybuji, že na svatbu přijde.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.