Lída (32): Tchyně u nás bydlí už rok. Soužití s ní je nad moje síly už od začátku

Když Jirkovi (35) před víc jak rokem zemřel otec, rozhodl se, že jeho matka nezůstane sama. Nastěhoval ji k nám. A já z toho šílím. I když je asi hodná ženská, nestojím o to, aby mi pořád špiclovala za zády. Nepřeji si nic jiného, než aby se odstěhovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (32): Tchyně šmejdila v našich věcech, musela jsem na ni vymyslet lest

Po smrti tchána šla tchyně k nám

Tchán Bohuslav byl skvělý chlap, kterého jsem měla vážně ráda. Určitě mnohem víc než tchyni Alenu (63). I tak si ale troufám říct, že než se k nám nastěhovala, měly jsme docela hezký vztah. Bohuslav zemřel minulý rok v lednu. Byl nemocný, ale nikdo netušil, že tak moc. Alenu jeho smrt zdrtila.

Jirka se rozhodl, že matka nemůže zůstat sama. Nabídl jí, aby se k nám nastěhovala. Mě se vlastně ani moc neptal. Prostě mi to oznámil. Alena neváhala ani minutu a sbalila si kufry. Ze začátku jsem se snažila, aby se u nás cítila dobře. Myslela jsem si totiž, že jde jen o přechodnou dobu. Chtěla jsem jí pobyt u nás zpříjemnit.

Smrtí manžela byla vážně zdrcena a potřebovala kolem sebe lásku. Společně s Jirkou jsme jí v jednom kuse dělali společnost. Když potřebovala někam odvézt, byli jsme jí k ruce. Nadšená jsem z toho nebyla, ale kvůli manželovi jsem mlčela. O tři měsíce později už jsem Aleny měla plné zuby. Jako kdyby se ze ztráty manžela otrkala a začala prudit.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (31): Tchyně ochutnala moje mateřské mléko a tvrdí je zkažené. Nutí mě přestat kojit

Tchyně mi v jednom kuse do všeho mluví

Říkala jsem si, že si toho Jirka všimne a nějak se s matkou domluví, aby se odstěhovala. Možná by na to i došlo, kdybych nezjistila, že jsem těhotná. Jakmile se o tom dozvěděla Alena, začala plánovat, jak to spolu všechno zvládneme. Z představy, že ji mám pořád doma, se mi dělalo zle. Snažila jsem se na Jirku apelovat, aby se jí zbavil.

„Budeme mít dítě. Nemyslíš, že by Alena už měla jít? Budeme potřebovat víc místa a soukromí..." zkoušela jsem to touto cestou. Jirka to ale viděl jinak. Hned se ukázalo proč. Už totiž byli s matkou domluveni, že mi bude se vším pomáhat. „Bude fajn, když tady zůstane. Aspoň na to nebudeš sama," pronesl a já věděla, že jsem prohrála.

Takže mi celé těhotenství do všeho mluvila. V jednom kuse mi stála za zády. Hlídala všechno - kdy vstávám, co jím a jestli moc nepracuji. K ničemu mě nepustila a pořád mi říkala, co mám dělat. V mém vlastním domě! Kdykoliv jsem se ohradila, už si stěžovala u Jirky. Ten mi co chvíli domlouval a dával mi najevo, že mám být za pomoc od jeho matky vlastně vděčná.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (24): Vadí mi, že tchyně strká nos do věcí, do kterých jí nic není. Dceru jsem stejně nechala očkovat

Tchyně je mi na obtíž

Dnes máme doma miminko. Malý Ruda je nespavec, který často pláče. To mi do karet moc nehraje. Tchyně mi totiž i nadále říká, co mám dělat. Představte si, že mě učí, jak mám správně kojit. Nemám pro sebe a syna chvíli soukromí. Kdykoliv malý zabrečí, už stojí ve dveřích s rukama v bok a diktuje, co mám dělat.

Už tak jsem rozhozená z porodu a toho věčného vstávání. A ještě musím řešit zlo v podobě Aleny. U manžela jsem zastání nenašla. Ten je na straně matky. Mně dává najevo, že jsem nevděčná a co by za to jiné ženy daly, že mají doma pomoc... Jenže Alena není pomoc, je mi na obtíž. Nejhorší je, že ani nevidím to pověstné světlo na konci tunelu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (28): Tchyně mi sice hodně pomáhá, ale štve mě, že nerespektuje naše pravidla

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.