Livie s dcerou strávila víkend u své kamarádky Lucie. Před odjezdem našla Nikolku, jak stojí u domu a někomu vesele mává. Sama však nikoho neviděla. Kamarádka poté Livii prozradila, co se v domě stalo a kdo tam s nimi přebývá.
Loni v létě jsem se s dcerou vydala za kamarádkou Lucií, kterou jsem pár let neviděla. Vlastní dům na vesnici, kam nás na víkend pozvala. Nikolce bylo pět let. Z pobytu u Lucky jsme si odvezly víc, než bych si přála. Dcera viděla něco, co mě k smrti vyděsilo.
Vyjela jsem s dcerou na víkend ke kamarádce
Lucie neměla štěstí na muže. Už je dvakrát rozvedená a po krachu posledního manželství se rozhodla odstěhovat z města. Začala žít nový život právě na vesnici. A myslím, že udělala dobře. Najednou byla mnohem klidnější a vyrovnanější. V domečku žila zatím sama s dcerou Terkou, protože ještě potřebovala čas, aby se srovnala.
Když mi loni zavolala, zda bych k ní nechtěla dorazit na víkend, byla jsem nadšená. Bydlíme ve městě, kde toho čerstvého vzduchu moc není. Vzala jsem s sebou dceru Nikolku, aby si mohly pohrát s Terkou, která je jen o dva roky starší. Vypadalo to na slibný víkend.
Přijely jsme v pátek k večeru. Dům, ve kterém Lucie žila, nepůsobil na první pohled vábně. Názor jsem změnila, až když jsme vešly dovnitř. Byl čistý, útulný a byla v něm cítit láska. Já s Nikolou jsme šly spát do druhého patra. Lucie s Terkou ulehly v pokoji po námi.
Dcera u kamarádky viděla mrtvého muže
Celý víkend jsme seděly na zahradě, holky se koupaly. Lucie mi vyprávěla, co všechno se za poslední roky odehrálo, kolik bolesti si v manželství vytrpěla. Během našeho rozhovoru ke mně přiběhla rozrušená Nikolka a pošeptala mi: ,,Mami, teta Lucka má na střeše nějakého muže.“
,,Tak to je možná kominík,“ smála jsem se a vyhnala dceru, aby si šla hrát. Během odpoledne tak přiběhla ještě asi pětkrát. Já ji pokaždé odbyla, aby mě neotravovala s nesmysly. Večer jsem jí dokonce v pokoji vynadala, že se mi nelíbilo, jak se chovala. ,,Mami, ale ten pán tam byl. Mával nám. Terka říká, že tu s nimi je, ale že je mrtvý,“ chrlila na mě.
V neděli po obědě jsme se sbalily a chystaly se na vlak. Nikolku jsem nemohla nikde najít. Stála jako přibitá za domem a s hlavou zakloněnou hleděla na střechu. Někomu mávala. Podívala jsem se nahoru, ale nikdo tam nestál. ,,Komu máváš?“ podivila jsem se. ,,Loučím se s tím pánem. Dívej, teď se usmál,“ řekla a dál mávala.
Kamarádčina dcera toho muže také vidí
Do toho přiběhla i Terka a přidala se k Nikolce. V tichosti ke mně přistoupila Lucka. ,,Možná bych ti měla něco říct,“ začala. ,,Ten dům kdysi vlastnil jeden muž. Když opravoval rozbitou střechu, spadl a zemřel. A to přímo tady, kde teď stojíme,“ pokračovala. ,,My s Terkou si myslíme, že tu je dál s námi. Terka ho dokonce i vidí. A jak se zdá, tvoje holka také,“ dodala a mně přeběhl mráz po zádech.
,,A ty se nebojíš?“ divila jsem se. ,,Čeho? Je to hodný duch. Nikdy nám nic neudělal,“ pokrčila rameny Lucka a také mu zamávala. Od kamarádky jsem odjela poměrně rozladěná. Buď jí z toho vesnického života hrabe, nebo v domě vážně mají ducha. Až mě pozve příště, rozmyslím si, zda to přijmu. Já osobně z toho nemám dobrý pocit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.