Ljuba (28): Dceru jsme chtěli oba, ale od porodu se o ni starám jen já. Už mě to přestává bavit

Můj manžel Václav (33) se chová jako sobec největšího kalibru. Kdykoliv si něco naplánuji a mám šanci vypadnout z baráku, on mi do toho hodí vidle. Pořád jsem se snažila být tolerantní, ale můj pohár trpělivosti přetekl. Teď mi udělal něco, co mu jen tak neodpustím.

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (45): Manželka byla vždy rodinný typ. Teď se rozhodla udělat kariéru a na nás kašle

Manžel je neskutečný sobec

V našem vztahu byl od začátku na prvním místě Václav a až pak zbytek. Naivně jsem si myslela, že budu schopna manžela změnit. To je však zcela nemožné. První dva roky našeho vztahu byly krásné, lhala bych, kdybych řekla, že ne. Hodně jsme cestovali, byli jsme svobodní, bez závazků, bez dětí. Když se narodila malá Emma, všechno se rapidně zhoršilo.

Václav si chtěl dál udržet svůj veliký koníček - motorky. Upřímně si myslím, že v jeho žebříčku priorit je právě motorka na prvním místě. Pak on, poté kamarádi a někde hodně vzadu já s dcerou. A to je to, co mě poslední rok a půl hodně trápí. V průběhu mateřské dovolené jsem byla ve společnosti jednou.

A bylo kolem toho hodně křiku a pláče, protože k tomu málem nedošlo. Václav totiž dělá jednu věc. Jakmile mám někam jít, den předem, nebo nejlépe v ten den, mi do toho hodí vidle. Buď řekne, že musí být déle v práci, nebo si domluví neodkladný sraz s nějakým motorkářem, který má samozřejmě prioritu číslo jedna.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (30): Manželova náruživost mi začíná vadit. Vyšiluje, když se mu nepodvolím každou noc

Kvůli manželovi nemám žádné kamarádky

Protože jsem svoje srazy s kamarádkami pravidelně rušila, už žádné nemám. Kdo by se chtěl pořád domlouvat s někým, o kom ví, že nepřijde? I když jsem se svým kamarádkám snažila vysvětlit, že problém je v manželovi, neuvěřily mi. Tolik nocí jsem kvůli tomu probrečela... Když už mě chytl veliký vztek, dala jsem ho Václavovi jasně najevo.

Vždy jsem se ale dočkala stejné reakce. „Jsi máma na mateřské, stejně se nemáš nikde courat," zepsul mě pokaždé. A mě se vždy honila v hlavně jasná odpověď: „A to jako znamená, že nemohu nikam chodit?" Vždy jsem ji ale raději spolkla.

Loni jsem od své maminky zjišťovala, co by si přála k šedesátým narozeninám. Přála si jít na koncert známého českého zpěváka. Má být letos v květnu. Ušetřila jsem peníze a koupila nám oběma lístky. Jakmile byly doma, řekla jsem datum koncertu manželovi, aby věděl, že si na ten den nemá nic plánovat. Bylo třeba, aby někdo pohlídal Emmu. Václav mi slíbil, že tentokrát své slovo dodrží.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřich (61): Přítel mé dcery si ji nezaslouží, je líný a sobecký. Nemám ho rád

Lituji, že jsem si vzala zrovna jeho

S mamkou jsme se nemohly dočkat, až bude konečně květen. Vymyslely jsme si i šílené outfity, kterým chceme oslnit. Já se těšila hlavně na to, že na chvíli vypadnu od všedních povinností. Teď už ale vím, že se tak nestane. Václav přišel s tím, že ve stejný den mají motorkářský sraz a musí tam být. Prostě musí a přes to vlak nejede.

Emmu nám nemá kdo hlídat. Moje mamka má být se mnou, Václav mamku nemá. Poslední naděje je jeho sestra, která ale Emmu viděla dvakrát za rok a půl jejího života. Ani nevím, jestli chci, aby ji hlídala. Jsou si téměř cizí. Prosím Václava na kolenou, aby mě na koncert nechal jít, ale ten si opět prosazuje svoje plány. Lituji dne, kdy jsem tomuto muži řekla své ano. Co to bude příště? Nenacházím slova pro to, jak mizerně se cítím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (31): Kamarádky říkaly, že je mateřská dovolená krásná. Já ale zažívám peklo, ze kterého není uniku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.