Lubošova žena velmi špatně snáší svoje dny. Bývá podrážděná a hádává. Donedávna se to dalo snášet. Teď už jde do tuhého. Vlasta se nestydí po Lubošovi házet věcmi. Nakonec našli jistý kompromis, který situaci uklidnil.
Nevím, zda to tak má každá žena, ale moje Vlastička (30) má velmi drsné „svoje dny". Týden před menstruací máme doma bitevní pole. Když nastane první den celého cyklu, s nadsázkou řečeno, skoro se bojím o život. Týden se doma jen hádáme a nadáváme si. Když po mě naposledy hodila keramickou vázu, rozhodl jsem se pro radikální řešení. Na týden jsem zmizel.
Manželka má drsné své dny
Pro její obhajobu - upozorňovala mě na to už na začátku vztahu. Přiznala se, že když má své dny, poměrně dost jí kolísá nálada a hormony. Ze začátku jsem nepozoroval nic zásadního. Je pravdou, že byla trochu více hádává, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Týden jsem poslouchal, že jsem líný a mám blbý vtipy.
Když bylo po všem, byla to zase milá Vlastička. Už jsem to měl za těch pár let vychytané a věděl jsem přibližně, kdy to dostane. V tom období jsem si víc dával pozor na pusu a dělal věci tak, jak chtěla ona.
Jenže čím je starší, tím víc se to zhoršuje. Před časem mě prudila od rána do večera. Volala mi o do práce, aby mi vynadala za neumytý hrneček od snídaně. Přitvrdila i ve výrazech, které používala. Tuším, že se to nehodí psát, protože je to za hranící slušnosti. Po skončení menzesu se omlouvala a sypala si popel na hlavu.
Teď se to ještě zhoršilo
„Doufám, že to tak nebudeš mít pořád," řekl jsem pobaveně. Asi 20 dní byla v pohodě, dalo se s ní mluvit a doma byla pohoda. Týden před očekáváním měsíčků už to na ní postupně šlo. Hádky, výčitky a občas i nějaká ta letmá facka. Byl to šok, protože to do té doby nikdy neudělala.
Co mi vadí asi nejvíce, je to, jak vyčítá a podezřívá. Během toho, co se jí plaší hormony, má asi i bujnější fantazii. Vymýšlí si příběhy, že jí podvádím a vyvádí jako šílená. Křičí po mě a nadává. Jako fakt nic příjemného. Musím se vždycky hodně ovládat, abych nešlápnul vedle. A teď naposledy, to bylo něco.
Opět měla svoje slavné dny. Ten vztek jí sršel z očí. Sotva jsem vešel do bytu, už do mě šla. „Kde si byl? Už zase s ní?" začala vyvádět. „Byl jsem v práci, zavolej Mirkovi," snažil jsem se situaci uklidnit. „Tomu? Ten tě určitě kryje," vyprskla a odešla z pokoje. Já jsem se na ni snažil ještě mluvit, ale myslím, že to nevnímala.
Pod palbou hormonů po mě hodila vázu
S rudýma očima se znovu objevila mezi futry a v ruce měla velikou keramickou vázu. „Co jdeš dělat, proboha?" zděsil jsem se. Už jsem ale nic dalšího nestihl říct. Váza letěla přímo na mě. Uhnul jsem jen o pár milimetrů. Všude byly střepy. Vlasta začala zoufale a hystericky plakat. Omlouvat se a prosit, abych tu milenku nechal.
V danou chvíli nemělo smysl nic řešit. Otočil jsem se na patě a odjel. Další týden jsem byl u svého bratra. Když jsem se vrátil, čekala mě doma omluva. Už ty její dny nehodlám dále snášet. Vznikla mezi námi úmluva. Když to Vlasta má, já bydlím týden jinde. Jak se zdá, funguje to a my si ušetříme zbytečné hádky a nadávky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.