Luboš si myslel, že láska k uklízení nemůže být na škodu. Jenže chyba lávky. Jeho žena Marie je velmi pořádkumilovná a většinu volného času tráví s hadrem v ruce. Když tak činila i o vánočních svátcích, Lubošovi došla trpělivost.
O mé ženě každý ví, že musí mít doma pořád uklizeno. Uklízí již uklizené, a to jen proto, že je podle mě nemocná. Někdo jiný by za to možná dal cokoliv, kdyby měl doma ženu, která má ráda pořádek, ale já ne. Já jsem z toho otrávený a vlastně už i unavený.
Našel jsem si pořádkumilovnou ženu
Maruška (36) je pořádkumilovný člověk. Jestli to může být na obtíž? Dnes už vím, že ano. Upřímně nechápu, co ji na tom tak baví. Vždyť vytírat každý den podlahu přeci nemůže být kdovíjaký odvaz. Vrátím se na začátek našeho vztahu. Už během prvních měsíců jsem pochopil, že Maruška má ráda uklizeno. I v době, kdy ke mně chodila jen na noc, byla schopna mi jen tak vycídit koupelnu.
Tehdy jsem to shledával přínosným. Bydlel jsem sám a o úklid jsem se moc nezajímal. Marie z mého brlohu udělala velmi rychle ucházející obydlí. Čím častěji ke mně chodila, tím víc můj byt vypadal k světu. Když jsem poprvé vkročil do toho jejího, zíral jsem jako tele na nová vrata, jak čisto tam měla. Z podlahy by se dalo jíst.
V době, kdy jsme se spolu nastěhovali do nového domu, to ale začala přehánět. Někdo si jde ve volném čase zaběhat, Marie hned po příchodu z práce vzala hadr, leštěnku a šla na věc. Vesele si u toho zpívala a tvrdila, že je to pro ni relax. Jenže ona to tak dělala každý den. Vlastně to tak dělá i dnes.
Manželka je uklízením posedlá
Po narození našeho syna jí šíblo ještě víc. Kvůli miminku a přehnanému strachu o jeho zdraví uklízela několikrát denně. Tam, kde ráno setřela prach, to večer dělala znovu. ,,Musí tady být čisto,“ říkala pokaždé. Neřešil jsem to. Já chodil do práce a vydělával peníze. Bral jsem to spíše tak, že se doma nudí, a tak prostě uklízí.
Během několika let se její stav začal rapidně zhoršovat. Když si v noci vzpomněla, že neuklidila nádobí z odkapávače (myčku nemáme, protože jí nevěří), tak klidně vstala a šla ho uložit do linky. To už není normální, ne? Když Matyáš dělal nepořádek s hračkami, pořád mu je uklízela a šílela z toho, že tahal další.
Mě ze své obsese nevynechala. Nesmělo se nikde válet moje oblečení. Boty jsem hned po příchodu domů musel urovnat do botníku. Každá věc má své pevné místo a pokud tam není, Marie zuří. Jsme spolu přes patnáct let, takže by jeden mohl říct, že jsem si už zvykl. Opak je pravdou. Čím dál častěji mě tím svým uklízením přivádí k šílenství.
Podle mě je žena zralá na doktora
Letos před Vánoci dělala pořádek už od konce listopadu. Odtahala všechny skříně a zametla za nimi. Kde to šlo, tam i vytřela. Přeskládala nám oblečení, umyla v ruce všechno nádobí a následně ho leštila. No, na palici prostě. Je fakt, že doma jsme měli ukázkově uklizeno. Ještě večer před Štědrým dnem chodila a kontrolovala, zda je vše ťip ťop.
Zdála se být spokojená. Doufal jsem, že přes svátky nechá vysavač uklizený. Chyba lávky. Už pětadvacátého ráno pro něj nadšeně šla a začala luxovat a vytírat. Zeptal jsem se vzteky bez sebe, jestli není padlá na hlavu. Ošklivě jsme se pohádali. Pořádně spolu nemluvíme ani dnes. Jsem z toho zoufalý. Myslím, že tohle už by měl vidět nějaký doktor.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.