Mirek s Anetou se nemají špatně, ale ona by chtěla víc. Nejraději by všem ukazovala, jak se koupe v penězích. To se jí nakonec splnilo, protože Mirek přišel ke slušnému dědictví po babičce a otci. Aneta se ovšem poté změnila a manželovi dělá jen ostudu.
Aneta (34) byla vždycky na peníze. O to víc ji štvalo, že jsme si nikdy nemohli dovolit nic z toho, o čem tak snila. K penězům jsme přišli až díky dědictví. Manželku to postupně mění. Neříká se mi to lehko, ale stydím se za ni.
Dědictví po babičce hned rozfrcala
Vlastníme menší domeček na kraji města. Hypotéka nám poběží dalších dvacet let. Já se živím jako instalatér a Aneta pracuje v bance. Naše příjmy jsou vesměs průměrné. Dá se z toho splácet dům, obstarat rodina a sem tam se podívat k moři. Reálně to ale na žádné velké vyskakování není, což Aneta velmi těžce nese.
Sní o vířivce a bazénu. Ráda by se lépe oblékala a dávala na obdiv, že máme peníze, i když to tak není. Vždy se velmi ráda srovnávala s ostatními. Občas si vymýšlela. Když jsme si koupili zahradní domek, jeho cenu před přáteli nadsadila. To, že jsme ho sehnali z druhé ruky a já ho musel ještě opravit, už všem zůstalo utajeno.
V době, kdy mi zemřela babička, jsme s bráchou něco podědili. Každému na kontě přistálo tři sta tisíc. Já na peníze sahat nechtěl, Aneta už ale měla seznam věcí, co se pořídí. Kralovala mu již zmiňovaná vířivka a bazén na zahradu. Následovaly trampolína pro děti a rovnou jsme nechali dodělat kus zahrady. Během čtvrt roku bylo po penězích.
Lže před přáteli, kolik co stálo
Událo se to tak rychle, že jsem si na peníze ani nesáhl. Aneta pyšně vykračovala po zahradě a chvástala se naším majetkem. Když k nám přišli naši dlouholetí kamarádi Klára a Honza, i před nimi vymýšlela nesmyslné částky za nově pořízené věci. Dělalo se mi z toho zle, ale nechtěl jsem ji shodit a říct jim pravdu. Ovšem neunikly mi jejich pohledy, které říkaly: ,,Ježíši, ta se ale vychloubá.“
Když jsme s nimi někde seděli a došlo na peníze, Aneta do nich ráda rýpala: ,,Proč vy vlastně nemáte hotovou zahradu? A vy nechcete bazén?“ Mám Honzu fakt rád a nerad bych o něj přišel. Ovšem po pár návštěvách, kdy se Aneta pořád jen vychloubala, k nám s Klárou přestali chodit.
,,Nemusíš si pořád tolik vymýšlet. Nebýt dědictví, nemáme nic,“ vyrukoval jsem na ni jednou. ,,To nikdo neví. Nedělám nic nezákonného,“ obořila se na mě. Během další dvou let nám s bráchou zemřel tatínek. Po něm toho majetku zbylo podstatně více. Vysoká hotovost na účtu, byt a auto. Aneta mi do všeho mluvila a říkala, jak s tím mám naložit.
Začínám se za ni stydět
Auto jsem prodal a peníze uložil. Byt jsme se s bráchou rozhodli pronajímat a peníze z něj si dělíme. Co se týče toho miliónu, co mi po tátovi zbyl, s tím jsem plány neměl. Aneta se začala doma chovat velmi vzorně. Najednou uklízela, vařila, byla mi pořád k ruce. Cítil jsem, že to nebude jen tak. A měl jsem pravdu. ,,Chci nové auto. Stojí devět set tisíc," podstrčila mi Aneta jednoho dne fotku.
Nové auto bylo i mým snem. Po dlouhém rozhodování jsme si manželčin vysněný vůz vážně pořídili. Málokdo takový má. Aneta se v něm denně vozí do práce. Machruje před našimi přáteli, že jsme ho zaplatili z vlastní kapsy. Stále poukazuje na to, že my máme, a oni ne. Klára už ji minule poslala do háje, aby se přestala povyšovat. Aneta ale jakoukoliv kritiku odmítá a já se za ni stydím čím dál víc.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.