Lucka si po devíti letech měla vzít přítele Romana. Poslední půlrok ale trávila hodně času s jeho nejlepším kamarádem Davidem, který jí hojně pomáhal s přípravami na veselku. V den svatby tak Lucce došlo, koho ve skutečnosti miluje.
Myslela jsem, že Roman (35) je mužem pro mě. Ono když jste s někým devět let, plánujete, že s ním zůstanete až do smrti. Poslední dobou jsem ale měla pocit, že mám blíž k jeho nejlepšímu kamarádovi Davidovi (34). I když to nebylo snadné a Romana jsme ranili, riskli jsme to a stal se z nás pár.
S kamarádem svého snoubence jsem si vždy rozuměla
Roman je pohodový týpek, který se ke mně náramně hodil. Poznali jsme se na jedné společenské události. Tehdy byl na koncertě právě s Davidem. Ti dva jsou kamarádi od čtyř let. Prošli si spolu školku, školu. Jeden čas dokonce pracovali ve stejné firmě. Když jsme se s Romanem vydali někam za zábavou, David šel většinou s námi.
I já si ho záhy oblíbila. Nikdy si na nic nehrál. Docela často mi naslouchal. Když jsme se s Romanem pohádali, snažil se nás udobřit. Za těch devět let, co ho znám, jsem vedle něj neviděla pořádnou holku. Vždycky měl jen kratičké románky.
Zatímco my s Romanem jsme měli skoro před svatbou, on se ve vztazích pořád hledal. Půl roku před veselkou jsme se hodně sblížili. Vzhledem k tomu, že neřídím, dělal mi David v rámci příprav řidiče. Jezdil se mnou po salónech, hodnotil, které šaty mi sluší. Myslím si, že právě v tomto období nastal zásadní zlom.
V den svatby mi došlo, koho doopravdy miluji
Roman na takové věci neměl čas. Nebo takhle, on to tak prezentoval. Já tušila, že je to pro něj otrava. David do toho byl naopak zapálený. Ani když jsme si po večerech začali jen tak psát, nedocházelo mi, co se děje. Když se například Roman zeptal, s kým si píšu, bez výčitek jsem řekla pravdu.
Už v té době jsem byla do Davida zamilovaná, pouze jsem to nedokázala pojmenovat. Došlo mi to v tu nejmíň vhodnou chvíli, a to v náš svatební den s Romanem. David šel ženichovi za svědka. Ve chvíli, kdy jsem měla říct ano a uzavřít sňatek, jsem odpověděla jinak. Před rodinou, přáteli a všemi svatebčany.
Roman na mě nevěřícně zíral. V Davidových očích jsem ale viděla radost. Z obřadu jsem utekla. Roman s Davidem mě naháněli po náměstí. Když mě Roman dostihl, dožadoval se vysvětlení. Tak jsem řekla pravdu: ,,Já si tě nemůžu vzít, protože miluju někoho jiného.“ Pohlédla jsem na Davida. Romanovi to v tu chvíli došlo.
Z přátelství se stala láska
,,Vy dva? To si snad děláš legraci?“ zuřil. ,,Mezi námi se zatím nic nestalo,“ vstoupil do toho David. Roman se vrátil na obřad uklidnit rodinu a my zůstali stát na ulici. ,,Já si ho prostě nemůžu vzít. Něco se změnilo,“ přiznala jsem a přistoupila k Davidovi. ,,Mám to stejně. Modlil jsem se do poslední chvíle, abys řekla ne,“ prozradil a políbil mě.
Rodině jsem měla co vysvětlovat. Táta zuřil ještě pěkně dlouho. V té svatbě bylo docela dost peněz, které takhle vylétly komínem. S Davidem jsme začali pomalu budovat náš vztah. Z dlouholetých přátel se stal pár. Roman s námi skoro rok nemluvil. Pochopili jsme, že potřebuje čas. Nebyl v lehké situaci. Zradili ho dva nejbližší lidé. Dnes, po dvou letech, už se tomu společně smějeme. Srdci se zkrátka poručit nedá.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.