Lucka čekala od mateřské dovolené hodně, jen ne to, co se právě děje. Její manžel Ondřej nabyl dojmu, že je to skutečně dovolená a má ruce dozadu. Veškeré povinnosti hodil na Lucku. A ta neví, kde jí hlava stojí. Cítí se zbytečná a bez špetky sebevědomí.
Když mi některá z kamarádek vyprávěla o tom, jak si roky na mateřské dovolené užívala, hrozně jsem se na ni těšila. Podle všeho mělo jít o klidné období, kdy si budu hrát doma s dítětem, občas něco poklidím a jinak bude vládnout pohoda. Buď mi holky lhaly, nebo dělám někde chybu, ale mateřská mě ničí.
Na mateřskou jsem se těšila
S manželem Ondřejem (38) jsme do narození syna Kryštofa (1) měli rovnoměrné rozložené síly. Střídali jsme se jak v nákupech, tak i v domácích pracích. V kalendáři, který jsme měli přilepený na lednici, byl jasný rozpis našich povinností. Přesně jsem věděla, kdy na mě vychází řada jet se psem na stříhání nebo dát auto do servisu.
V kalendáři nebyly jen povinnosti, ale i dny, kdy chodím cvičit nebo jdu s kamarádkou na víno. Když se dívám do kalendáře dnes, chce se mi brečet. Na mateřské dovolené jsem přesně rok a půl. Přijde mi to jako věčnost.
Co se syn narodil, všechno šlo z kopce. Ondra nabyl dojmu, že když jsem vlastně celé dny doma, on už nic nemusí. Nejednou mi volal, že by potřeboval, abych něco vyzvedla nebo objednala. Nenápadně na mě začal házet všechny své povinnosti. Vůbec ho nezajímá, že i já jsem člověk a mateřská je docela dřina.
Manžel mi s ničím nepomůže
Prvních šest měsíců vstával Kryštof za noc víc jak desetkrát. Přes den spal sotva hodinu a já tak mnoho věcí dělala s ním v ruce. Mám tím na mysli vaření, venčení psa nebo skládání prádla. Kdykoliv jsem ho odložila na zem, začal řvát. Já měla hlavu v pejru, ale nezbylo mi nic jiného, než to vydržet. Sotva začal být víc pohyblivý, říkala jsem si, že bude líp.
Jenže nebylo. Ondra už nedělal vůbec nic a dokonce si začal stěžovat. „Kdy už mi vypereš tu šedivou košili?" bědoval. „A proč je ten pes tak zarostlý, neměl být na stříhání?" ptal se s láhví piva v ruce. O tom, že by kluka třeba přebalil nebo ho vzal ven, o tom nikdy nemohla být řeč. Proč? Panáček je totiž vždycky unavený z práce.
On manžel totiž dělá, jako kdybych měla celý den nohy nahoře. Žije v iluzi, že syn si hraje na podlaze a já sjíždím novinky na sociálních sítích. Když mu řeknu, že jsem unavená, regulérně se mi vysměje. „Unavená? Z čeho? Vždyť jsi na mateřské," uchechtne se pokaždé.
Manžel dělá, jako kdybych se celé dny válela
Na mateřskou dovolenou jsem se těšila. Realita mi ale ukázala, jak moc dokáže s psychikou ženy zamávat. Místo maminky si přijdu jako pračka, myčka, kuchařka a příležitostná milenka. Nemůžu se dočkat dne, kdy půjde syn do školky a já do práce. Jestli jsem někdy na svoji práci nadávala, tak to beru zpět. Tam jsem si aspoň připadala jako člověk. Občas mě někdo i pochválil.
To jsem doma neslyšela pěkně dlouho. Moje sebevědomí je na bodu mrazu. Už asi chápu, proč se říká, že dítě je pro vztah další veliká zkouška. Ukáže se, jak na tom pár je. Kdybych měla zhodnotit nás dva s Ondrou, tak bych musela říct, že jako manžel selhal. Možná mi ještě dojíždí hormony, ale aktuálně to tak cítím. Takže až se mě nějaká kamarádka zeptá, jaká byla mateřská, řeknu jí pravdu. Aby věděla, do čeho jde.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.