Lukáš s Martou se vyděsili, když zjistili, že se zavřou okresy. Každý totiž bydlí v jiném a jediná šance, jak se v následujících třech týdnech vidět, byla se sestěhovat. Ještě není ani konec lockdownu a Lukáš už toho rozhodnutí hořce lituje.
Marta (25) mi volala celá vystresovaná, že vláda zavře okresy a my se neuvidíme. „Nevydržím to bez tebe,“ brečela mi do telefonu. Uznal jsem, že nemít sex tři týdny se mi moc nezamlouvá.
Nevidět ji tři týdny bylo nemyslitelné
S Martou jsme spolu dva měsíce a líbilo se mi na ní, že je taková odvázaná. Ačkoliv od sebe bydlíme sotva půl hodiny autem, každý žijeme v jiném okresu, tak jsem navrhl řešení.
Četl jsem, že páry, které spolu nežijí, se navštěvovat nemohou, ale kdyby se jeden k tomu druhému na tři týdny nastěhoval, tak by to šlo. „Tak si to zkusíme, stejně by k tomu došlo,“ dořekl jsem a ona začala vřískat radostí. Vážně jsem o společném bydlení uvažoval, i když později. Tohle jsem tedy bral jako šanci si to zkusit nanečisto.
Měl jsem Martu za inteligentní holku
Uvolnil jsem jí místo ve skříni, ona si tam vyskládala věci, na stole si udělala provizorní pracovnu, a jak měla vše vybalené, hupsli jsme do postele. „Paráda, díky lockdownu budeme mít sex častěji,“ smál jsem se. V tu chvíli jsem byl vážně spokojený.
První týden to bylo super. Pak to šlo do háje. Jedna nesmyslná hádka za druhou. Doposud jsem Martu považoval za inteligentní, ale to jsem se těžce spletl. Dvakrát jsem musel odejít ven, abych rozdýchal její bezduché argumenty. Něco jí řeknu, ona slyší pravý opak, a když neví, co má odpovědět, tak se rozbrečí nebo urazí. Tohle předtím nedělala.
Snaží se mě za každou cenu provokovat
Včera jsem jí kupříkladu řekl, že udělám tousty. Nachystal jsem to, dal jsem je do toustovače a šel jsem za ní do obýváku. „Udělal jsi mi taky?“ zeptala se rýpavým tónem. Řekl jsem, že ano, a ona zase: „Ale ty je stejně neděláš, viď?“ Už jsem neměl sílu na další hádku, takže jsem se jí klidně zeptal, z jakého důvodu si myslí, že je nedělám. „Nevím, prostě si to myslím,“ odsekla mi. „Řekl jsem, že dělám tousty, a ty si přesto myslíš, že je nedělám?“ koukal jsem na ni a nechápal jsem.
Její odpověď mě ale dorazila. „Slyším, jak to syčí,“ podotkla. To už jsem nevydržel. „Takže slyšíš, že se dělaj, a stejně mi řekneš, že si myslíš, že jsem je tam nedal? Jsi normální? Vždyť to nedává smysl. Proč se chceš pořád hádat?“ rozčiloval jsem se. A na to už mi neřekla nic.
A takové debaty vede pořád. Je totálně mimo, ale předtím jsem zřejmě neměl šanci to poznat. Řekl jsem jí, že by se měla vrátit domů, ale oznámila mi, že nebude porušovat opatření. Je to peklo, ale lepší to zjistit teď než později.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.