Známé rčení „čistota půl zdraví“ je sice pravdivé, ovšem každý dbá na hygienu jinak. Někdo se myje každý den, jiný to potřebuje párkrát do týdne. Lukášova manželka o sebe po porodu přestala dbát a na veškerou hygienu doslova zapomněla. Jenže podle Lukáše je soužití s ní peklo.
S Klárou jsme spolu žili dva roky, než jsem ji požádal o ruku. Vlastně jsem si pak říkal, proč jsem tak dlouho otálel. Žít s ní bylo prima, ve všem jsme se shodli, doma byl pořádek, nehádali jsme se, prostě idylka. Půl roku po svatbě otěhotněla a my chystali pokojíček pro miminko. Když konečně Honzík přišel na svět, šel jsem to patřičně zapít a byl jsem na Kláru strašně hrdý, že to zvládla. Jenže porod bylo něco jiného než starání se o malé miminko. Já jsem o tom nic nevěděl a Klára se snažila, ale často brečela, že je neschopná, protože neví, co po ní Honzík vlastně chce.
Prý na to neměla čas
Byla hodně unavená a bylo to na ní dost znát. Já jsem její vzhled tedy nikdy neřešil, spíše jsem jí chtěl pomoct, aby si odpočinula ve vaně, ale ona o tom nechtěla ani slyšet, malý ji prý potřebuje, i když jsem s ním byl já. Jenže když už dva týdny chodila v tom stejném oblečení, ve kterém i spala, začalo mi to vadit. Prostě to zapáchalo, protože na sobě měla skvrny od ublinknutí, od mléka. Když jsem ji na to upozornil, obrátila oči v sloup a převlékla se. Ale to nestačilo. Cítil jsem, že si opravdu potřebuje už dát sprchu.
A bylo to pořád dokola. Nakonec se asi po třech týdnech rychle osprchovala. Byl jsem rád, a dokonce jsme se večer pomilovali. Akorát mě zklamalo, že si neoholila ani nohy a několikatýdenní porost mi v celku vadil.
Stydím se za ni
Jenže když byl Honzík větší a přestal tolik přes den spát, Klára na hygienu zapomněla úplně. Vysvětlovala mi, že se od něj nesmí vzdálit a když jsem se nabídl, že ho pohlídám, vymlouvala se, že zrovna teď se umýt nechce, musí uklidit nebo uvařit. A večer, když už spal, zase říkala, že je unavená a umyje se druhý den. A druhý den to bylo stejné. Chodila s mastnou hlavou a mně to bylo nepříjemné.
Na všechno ovšem měla argument. Vlasy si nemůže umýt, protože nemá čas si je vyfoukat a když si je nevyfouká, vypadá hrozně. Podotkl jsem, že dva týdny mastné vlasy vypadají mnohem hůř, ale urazila se. Nakonec si nastříkala nějaký suchý šampon a neřešila to.
Je to marné. Já se myji každý den. Ale ji jsem neviděl ve sprše ani nepamatuji. Když jsem se ji snažil nalákat na milování a doufal, že se osprchuje, vzala si dětské vlhčené ubrousky a utřela se. V tu chvíli jsem na nějaké hrátky neměl chuť. Je mi jasné, že role matky je náročná a nepotřebuji mít vedle sebe dokonalou ženu, jen by mi stačilo, kdyby se umyla, nezapáchala a nechodila s mastnými vlasy. Jestli si čistí zuby jsem nezjistil, ale nepřekvapilo by mě, kdyby zapomněla i na tohle. Je to fakt peklo a stydím se za ni.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.