Soňa byla ráda, že má partnera, který příliš neutrácí a dokáže hodně peněz ušetřit. Bohužel ale zašel do extrému a šetří na věcech, které Soňu velice rozčilují. Teď vážně přemýšlí, jestli to má budoucnost. Kam až toto může zajít?
Můj předchozí vztah trval dva roky a celou dobu našeho vztahu jsem to byla já, kdo neustále něco platil, a dokonce jsem bývalému půjčovala peníze. Proto když jsem potkala Karla, byla jsem ráda, že je úplně jiný. Zbytečně nerozhazoval, měl našetřené peníze a mně se velmi ulevilo.
Po půl roce se ke mně nastěhoval, naučil mě, jak mohu s penězi hospodařit lépe a ukázal mi maličkosti, na kterých se dá ušetřit. Myslím, že jsem se do něj zamilovala nejdříve hlavně kvůli tomu. Nechodil se bavit do klubů, neutrácel za alkohol a ani nekouřil. Do restaurací jsme nechodili, protože uměl vařit a chystal si jídlo i do práce. Divila jsem se, kolik byl měsíčně schopný dát stranou jen za to, že si připravoval obědy.
A tak jsem se také omezila
Jednoho dne mě poprosil, abychom si promluvili a začal rozebírat i moje měsíční útraty. Přišlo mu, že zbytečně vyhazuji peníze za časopisy, protože takové věci dávno najdu na internetu. Jenže já to měla jako relax, ale byla jsem ochotna se toho vzdát. Také jsem si přestala kupovat kafe v kavárně a dělala jsem si každé ráno do termosky a brala si ji sebou. Jídlo do práce nám chystal on, ale jednoho dne jsem si ho zapomněla a šla se normálně s kolegy najíst. Když to Karel zjistil, vynadal mi. Měl ale pravdu, měsíčně jsem byla schopna dát na stranu několik tisíc, protože jsem se vzdala i veškerých sladkých nápojů a pila jen vodu z vodovodu. Mělo to pozitivní dopad i na moje zdraví a postavu, takže jsem se tomu plně oddala a dál se snažila šetřit.
Jenže Karlovi to bylo málo. Když jsem prohlásila, že si potřebuji koupit něco na sebe, navrhl, že spolu půjdeme do sekáče. Nechtěla jsem, aby si myslel, že chci utrácet za malichernosti, a tak jsem si nakoupila tam. Přestala jsem chodit do kadeřnictví a barvila se sama, ale i to mu připadalo zbytečné a domlouval mi, že to jsou nejen peníze navíc, ale i škodlivá chemie.
Vlezlo mu to na mozek
Auto jsme neměli, když to bylo možné, tak jsme chodili pěšky a jakmile jsem našetřila větší částku, napadlo mě, že bychom si někam mohli spolu vyrazit. Nechtěl o tom ani slyšet. Nešetří přece proto, aby to během víkendu utratil. Jenže po nějaké době už to začal docela přehánět. Koupat ve vaně jsem se mohla jen jednou týdně, lepší bylo se rychle sprchovat. Místo normálního toaletního papíru koupil příšerně levný, který byl nepříjemný. Vrcholem bylo, když se mě zeptal, kolik útržků potřebuji na malou a velkou potřebu. Prý by nám to vydrželo daleko více, kdybych tím neplýtvala.
Už jsem to nemohla dále snášet. On to ale nevnímal, na konci rozhovoru ještě dodal, že kdybychom měli vodu v kýblu a splachovali s ním, ušetřili bychom ještě víc. To byla poslední kapka. Řvala jsem na něj, že to přehání a není to k žití. Něco jiného je nekupovat předražené kafe, ale nebudu si přece počítat útržky toaletního papíru a splachovat to kýblem, ještě pokud možno poté, co se vystřídáme na záchodě oba! Karel to pořád neviděl, sbalil si věci a urazil se. A já jsem za ušetřené peníze jela s mámou na luxusní wellness a nelituji ani koruny.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.