Magda (28): Když jsem od mámy chtěla dvacet tisíc na svatbu, tvrdě jsem narazila. Ukázalo se, že dotuje mého bratra

Vždycky jsem si uměla na všechno vydělat sama. Málokdy jsem si doma říkala o peníze. Můj mladší bratr Jakub (25) je jiný, vždy z našich sosal peníze. Nedávno jsem se rozhodla požádat rodiče o dvacet tisíc na svatbu. Máma mi ale řekla, že svoje úspory nastrkali do bráchy. A já to cítím jako velkou nespravedlnost.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (26): Pokud se do třiceti nevdám, rodiče mě vydědí. Bojím se jim říct pravdu

Vždycky jsem si na všechno vydělala sama

Už v patnácti letech jsem měla svoji první brigádu. Ve fastfoodu jsem myla toalety a sklízela tácy ze stolu. Nebyl to sice žádný šlágr, ale o to víc jsem si vážila vydělaných peněz. Doma jsme měli našponovaný rozpočet a já se snažila našim pomáhat. Máma se živila jako prodavačka v obchodě a táta jako ostraha.

Věděla jsem, že se doma počítá každá koruna. Takže když mi máma tajně strkala pár stovek, vždycky jsem je odmítla. Škoda, že takový nebyl i můj bratr Jakub. Ten z našich tahal peníze, jak to jen šlo. Hlavně když se dostal do puberty. Chtěl chodit stejně dobře oblečený jako spolužáci, aby nebyl za outsidera. Už tehdy mě s tím hrozně štval, protože se choval jako sobec. Mohl si peníze vydělat stejně jako já, ale na to byl moc líný. Je pravdou, že ne vždycky mu naši vyhověli, protože když neměli peníze nazbyt, zkrátka mu nedali.

Ve dvaceti jsem se odstěhovala k Danielovi (30), se kterým žiji do dnes. Plánujeme svatbu a jak se ukázalo, budeme potřebovat finanční výpomoc. Naši se za ty roky trochu zmátořili, táta si našel lepší práci a máma povýšila na vedoucí směny. Něco málo si našetřili a já je teď chtěla požádat o dvacet tisíc jako příspěvek na svatbu.

Mohlo by Vás zajímat:

Rebeka (53): Dcera z nás v jednom kuse tahá peníze. Škoda, že není jako její bratr

Požádala jsem rodiče o peníze na svatbu

Dlouho jsem zvažovala, jestli se jich vůbec zeptám. Máma je dobrá duše, která by mi ty peníze dala, i kdyby neměla měsíc co jíst. Nakonec jsem se odhodlala a v lednu za ní zašla. O svatbě už nějaký ten pátek ví, takže překvapení to nebylo. Na rovinu jsem se jí zeptala, zda by nám s tátou přispěli dvacet tisíc na svatbu.

Máma spráskla ruce a se slzami v očích mi oznámila, že nemá. „Holčičko, my jsme v listopadu půjčovali Kubovi. Neměl na nájem a my se báli, co s ním bude," vysvětlila. Musela jsem napočítat do deseti, abych nebouchla. „Aha... a už vám to vrátil?" zajímalo mě. „Kdepak! Kubík teď nemá práci, takže nemá jak," dodala a mě to hrozně naštvalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (40): Manžel mě podrazil. Tajně dává synovi peníze za to, že vynese smetí

Rodiče dotují život mého bratra

„Takže Kuba má zase víc než já? Nepřijde ti to trochu nefér? Vždycky dostal, co chtěl," začala jsem zuřit. „Nikdy nebyl na brigádě, všechno jste mu platili. Já po vás nikdy nic nechtěla. Až teď..." začala jsem vzteky brečet. Máma se omlouvala a sypala si popel na hlavu. Abych nebyla ještě víc zlá, musela jsem odejít.

Svatba bude i bez jejich pomoci. Nějak to s Danem uděláme. Já spíš řeším to, jak dlouho ještě bude brácha vysávat rodiče. Vím moc dobře, že jim ty peníze nikdy nevrátí. Chvíli si bude hrát na poslušného synáčka, protože ví, že mu to odpustí. Přijde mi to tak nespravedlivé a nefér. Bohužel s tím nedokážu nic udělat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Miluše (61): Synovi jsem půjčila sto padesát tisíc, ale do splácení se moc nehrne. Divím se, že mu to není hloupé

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.